Ani si to člověk neuvědomí, ale naše videa, reporty a fotogalerie provází hasiče už více jak deset let. Dnes, v „době koronavirové“, kdy většina lidí musí sedět doma a veškeré společné aktivity jsou téměř na nule, je čas na to, dát do pořádku archivy a sem tam nám z nich vypadne i něco zajímavého. Bohužel spousta materiálů do roku 2013, kdy jsme ještě fungovali pod starou značkou, se nenávratně ztratila. Až od vzniku FireTV se snažíme všechny data poctivě zachovat.
Tak se pojďme společně projít historií o deset let zpátky a zavzpomínat na různé světové akce, u kterých jsme mohli být. Na rok 2011 vzpomíná Karel Švéda.
„Úplně poprvé jsem se dostal na velkou zahraniční akci s dorosteneckou reprezentací, která právě začínala. A hned napoprvé přímo do mekky požárního sportu – ruského Petrohradu. Premiéra to byla úspěšná a naši kluci přivezli tři individuální medaile, z nichž nejcennější bylo zlato Honzy Gáška v běhu na 100 metrů překážek mladších dorostenců. Z téhle party prakticky zůstal už jen jediný pamětník – Martin Lidmila.
První zahraniční přenos byl tak trochu PUNK. Bylo to Mistrovství světa, které v roce 2011 probíhalo v Cottbusu. Rozhodnutí o odjezdu do Německa padlo ve středu večer, když závod na věžích začínal v pátek kolem poledne. Během čtvrtka jsme si vyřídili dovolenou, sehnali dodávku, vypůjčili přenosovou techniku, s německými pořadateli domluvili internetové připojení (v roce 2011 nic jednoduchého – internet přes telefonní linku v kanceláři ředitele stadionu) a v pátek ráno, ve čtyřech lidech vyrazili. Nějaké ubytování, stravování a další věci jsme neřešili. Však na to stejně ani nebude čas 
Spaní jsme nakonec zvládli v dodávce a pod širákem, hygienu v hotelu závodníků, kam nás propašovali kluci z repre, a nějaký ten „wurst und bier“ nám občas přinesli „kameraden aus Cottbus“, neboli kolegové hasiči z technické čety, výměnou za naše tričko. Mimochodem jedno z nich dostal i Vladimir Sidorenko a dodnes jej má ve své sbírce, jak mi při posledním setkání ve Varně loni na podzim potvrdil.
Nakonec to byl asi můj nejsilnější zážitek. Bohužel záznamy se nezachovaly, tak vzpomeneme sestřihem od našich německých kolegů.“
Karel Švéda
