Během zimní přestávky jsme oslovili některé závodníky, kteří zaznamenali úspěchy na mezinárodní scéně v dorostenecké kategorii. Dnes ale o nich moc není slyšet. Jak se mají? Co dělají? Zjistíte v následujících rozhovorech.
Proč jsi skončila s požárním sportem?
Jeden z největších důvodů byl čas. Tréninky a závody ho zabíraly spoustu. Sice se nedá říct, že by mě to nebavilo, ale chtěla jsem se více věnovat škole a sobě.
Jaké máš vzpomínky?
Ať už si vybavím cesty na závody a zpívání v autě nebo ujetý rozhovory. Je toho spousta…
Na MS v Ostravě sis zaběhla pro cenný kov, zkus nám to popsat?
Pro mě to bylo určitě nečekané. Ten závod byl strašně utahaný, měla jsme strašně těžké nohy. Ale štěstíčko ve finále pomohlo a jsem za to ráda.
Co řadíš mezi další svoje úspěchy?
Určitě všechna mistrovství světa. Také mistrovství České republiky kam jsme se dostaly s holkami za Skutče a skončily těsně pod bednou.
Od kolika let jsi závodila?f
Přibližně od 10 let, ale jistá si tím nejsem.
Máš pořád něco společného s hasiči? Co děláš teď?
Teď už jen tak maximálně školu. Jinak nic. Studuji na střední škole chemické v Pardubicích již zmiňovaný obor požární ochrany. Je to super škola pro lidi, kteří se chtějí dále věnovat hasičině.
Je něco co tě mrzí, když už nezávodíš?
Chybí mi ty lidi a atmosféra, ale jsem ráda za volný čas.
Sportuješ nějak jinak?
Spíše jen rekreačně. Nic náročného jen pro zábavu a uvolnění.
Uvažovala jsi o návratu?
Nedá se říct, že bych nad tím nepřemýšlela. Ale pořád mám na prvním místě školu. Kdybych se vrátila, určitě bych to nechtěla dřít až na tak vysokou úroveň jako dřív.
Děkujeme za rozhovor
