Rodák z Burkersdorfe, časem 14,26 německý rekordman na věži a druhý z hasičské olympiády v Mülhouse 2013 v této disciplíně. To je Tom GEHLERT. Přestože i stovku zvládne za 16,93 věž ho učarovala. Dokonce se dostal i do televizní soutěže „Neuvěřitelné“, kde si dal závod s reprezentantkou v rychlolezení po umělé stěně. Jak to dopadlo, můžete vidět v následujícím videu

Tome, jak jsi se dostal k požárnímu sportu?

V našem městě postavili v r. 2006 cvičnou věž a tehdy jsem si poprvé všimnul požárního sportu. V r. 2007 jsem to pak vyzkoušel a okamžitě mi bylo jasné, že je to přesně sport pro mě.

Co se ti na něm zalíbilo?

Líbí se mi líbí různé překážky a neustálá možnost zlepšování techniky, aby byl člověk rychlejší.

Děláš jen hasičinu, nebo se věnuješ i jinému sportu?

Pro mě existuje pouze požární sport, žádný další sport nedělám, nemám na to čas protože požární sport je hodně časově náročný. V Německu nejsme profesionální sportovci, všichni včetně mě, trénujeme ve svém volném čase, tj. před a nebo po práci. Když to práce a počasí dovolí, tak cca. 5 – 6-krát týdně.

Nyní máme venku sněovou nadílku. jak se připravuješ nyní?

V zimní sezóně se každý rok zaměřuji na zlepšování tělesných schopností. Rychlost, síla a výdrž. Z toho pak v létě čerpám.
Také jsme se zúčastnili novoročních závodů, kde se běhalo při -8°C

Video ze závodů zde

Jsme na začátku roku 2017. S jakým předsevzetím do něj jdeš?

Moje osobní cíle pro rok 2017 jsou zlepšení osobáku ve 100 m a výstupu na věž, stejně tak závody bez chyb a zranění. V tom mě podporuje firma H&V Grunwald, která mi poskytuje ten nejlepší materiál, který mi plně vyhovuje.
Mým přáním pro rok 2017 je, aby se požární sport v Německu rozšířil. Bohužel u nás zatím není tak populární jako v Česku, Bělorusku a Rusku. To je velká škoda, protože je to velmi atraktivní sport.

Co bys popřál všem těm, kteří čtou tento rozhovor?

Aby všichni zůstali požárnímu sportu věrní, aby byl stále populárnější a rozšířil se do celého světa. Je to nejhezčí sport.
Do nové sezóny vám přeji hodně zábavy při tréninku a úspěchy v závodech.

To samé přejeme i my tobě a děkuji za rozhovor

Karel Švéda

V dalším díle našeho seriálu zamíříme k našim východním sousedům. Na několik otázek nám odpověděl slovanský rekordman na stovce Marián RERKO. Věří, že ve svých dvaceti letech má ještě všechno před sebou. Momentálně pracuje pro okresní ředitelství HaZZ v Popradě a je rád, že se jeho koníček stal zároveň i jeho zaměstnáním.

Mariane, jak jsi začínal s požárním sportem?

Od svojich 10 rokov som sa venoval atletike, asi po štyroch rokoch ma oslovil tréner mladých hasičov, aby som sa k nim pridal na pár súťaží. Tento šport si ma hneď získal. Po asi roku venovania sa obom športom som sa nakoniec rozhodol pre požiarny šport.

Pochlub se nějakými svými nej…

K mojim osobným rekordom, v individuálnych disciplínach, patrí čas, ktorý som zabehol tento rok na Majstrovstvách Slovenska, kde som stovku zabehol za 16,05 s a vežu 14,93 s, čo je aj môj osobák v dvojboji. Najkrajší moment pre mňa bol, keď som prekonal rekord v behu na 100 m prekážok.

Požiarny šport mám rád, pretože ma to veľmi baví. Prekážky, výstupy do štvrtého podlažia požiarnej veže, rebríky, stáčanie hadíc, hasenie ohňa aj všetko ostatné. Vďaka požiarnemu športu som tiež spoznal veľa skvelých ľudí a videl mnoho miest.

Máš taky nějaký doplňkový sport?

Vo voľnom čase si rád zahrám hokejbal a chodievam plávať.

Jak vypadá tvoje příprava?

Počas sezóny si robím mesačné tréningové plány a väčšinu svojho voľného času využívam na tréning. Snažím sa zúčastňovať ligových a pohárových pretekov, čo najviac, pretože to považujem za najlepší tréning.

A co teď v zimě?

Momentálne sa pripravujem na novú sezónu. Veľa času venujem atletike, hlavne v telocvični, zlepšujem si techniku na veži, nevyhýbam sa ani posilňovaniu, taktiež však nezabúdam na regeneráciu.

Sezóna 2017 bude nabitá závody. Jaké máš pro letošek cíle?

Chcel by som sa nominovať do reprezentačného družstva, a tak sa zúčastniť Olympiády CTIF. Lákajú ma tiež Majstrovstvá sveta. A určite by som sa chcel pokúsiť obhájiť titul Majstra Slovenska v dvojboji.

A jaké máš největší přání?

Zdravie.

Na závěr můžeš něco vzkázat fanouškům a těm, kteří ti drží palce…

Chcel by som im odkázať, aby mali z požiarneho športu rovnakú radosť ako aj my súťažiaci a želám si, aby pamätali na to, že požiarny šport má štyri disciplíny, a nie iba útoky s vodou. Českým fanúšikom chcem poďakovať za výbornú atmosféru, ktorú vytvorili na MS v Ostrave, ale aj na všetkých podujatiach požiarneho športu.

Děkuji za rozhovor

Karel Švéda

Abychom se také podívali na skok domů, zjišťoval jsem jak se daří Kubovi PĚKNÉMU. V letošním roce čeká naše reprezentanty několik vrcholů a dvojnásobný světový šampion na stovce má tím pádem určitě o motivaci postaráno.

Ahoj Kubo, nejdřív mi řekni, co jsi letos dělal o svátcích?

Vánoce jsem trávil v práci, takže dárky jsme si předávali před i po Vánocích.

Momentálně jsem začal chodit na věž, jinak jsem do této doby trénoval spíš v posilovně. Taky běhám a zkrátka dělám vše co k zimní přípravě patří.

Letos nás čekají dva velké vrcholy, Olympiáda v Rakousku a pak mistrovství světa. Tak jaké máš cíle?

Hlavní cíle si nekladu. Jsem rád, že mě požarní sport stále baví a mohu ho dělat.

O tobě se ví, že jsi s požárním sportem začal poměrně pozdě. Co bys dělal, kdyby jsi s ním nezačal vůbec?

Co se týká sportu, nejspíš bych hrál fotbal. Také by mi zbývalo více času na ostatní sporty jako jsou lyže nebo kolo.

A máš do nového roku nějaký vzkaz fanouškům?

Nevím jestli se dá říct fanouškům, spíš bych řekl hasičským kolegům. Vzkázal bych jim ať se maj fajn a ať makaj.

Díky za rozhovor a ať se daří

Karel Švéda

Šestadvacetileté blondýnky v německém dresu si musí všimnout každý, kdo byl někdy na mezinárodních závodech. Když zrovna není na startu, tak svoje kolegyně povzbuzuje, něco jim radí, nebo je masíruje. Zkrátka je pořád v centru dění. Eileen HILDEBRANDT nyní studuje sport a výživu v Halle, jak ovšem sama říká, svoje srdíčko má v Cottbusu, kde žila posledních šest let, ale kvůli studiu se musela přestěhovat. V Cottbusu vystudovala fyzioterapii a sportovní rehabilitaci. Během studia se v rámci praxe taky věnovala paralympijským sportovcům.

Jak jsi se vlastně dostala k požárnímu sportu?

Začala jsem v roce 2004 ještě jako mladý hasič. S nimi jsem se účastnila mnoha závodů v této kategorii. To bylo s družstvy Genschmar, nebo Märkisch Oderland. Od roku 2010 jsem členkou Team Lausitz, se kterým jsem se v roce 2013 zúčastnila Olympiády v Mülhouse. Na německém mistrovství jsem běžela za družstvo Brandenburgu, se kterým jsme se kvalifikovaly na Olympiádu do Villachu, která proběhne tento rok. Navíc od roku 2015 jsem v německém reprezentačním týmu, se kterým jsem se zúčastnila MS v Petrohradě a v Ostravě.

Za ta léta už jsi taky určitě posbírala řadu úspěchů. Čeho si ceníš nejvíc?

Můj osobák na stovce je 19,96 a začala jsem i s věží, kterou jsem zvládla za 8,74. Největší zážitek byl loni v Ostravě během závodů na věži. Byla tam úžasná atmosféra a díky vaší FireTV nás sledovalo živě spousta známých a kamarádů v Německu. Všichni nám přáli hodně štěstí a hned jak jsem si tam zaběhla svůj osobák, tak mi přišla spousta nádherných esemesek s gratulacemi. Další nezapomenutelný moment byl pro mě při MS v Petrohradu, kdy představovali naši štafetu. V tu chvíli jsem byla tak dojatá, až mi vyhrkly slzy do očí.

Takže se tě asi ani nemusím ptát, co se ti na požárním sportu líbí, že?

Když to shrnu, tak je to skvělá parta lidí a ta různorodost sportovních aktivit během všech disciplín požárního sportu.

A věnuješ se tedy ještě něčemu jinému?

S některými kolegy z našeho družstva se pokoušíme o atletický desetiboj, jako taková všeobecná průprava. A taky je to samozřejmě v mé práci. Pracuji totiž ve fitnesscentru jako kondiční trenérka.

Takže se zimní přípravou určitě nemáš problém

Kromě studia a práce trénuju 3-4x týdně hasičské dovednosti. Jsem dobrovolná hasička, takže to beru jako koníček. Jakmile mám trochu času, snažím se aspoň o něco z požární techniky. Teď v zimě chodíme na atletiku do haly, ale lezení je pro nás jedině venku. Jinde na to nejsou podmínky.

A jaký máš cíl pro rok 2017?

Chtěla bych se zúčastnit Olympiády ve Villachu a taky mistrovství světa, ale největším přáním je zlepšit si svoje osobáčky. Přála bych si taky, aby setkání ve Villachu bylo taky tak skvělé jako na jiných olympiádách. Nezáleží na tom kdo je ze které země, ale jsme jedna velká parta s jedním společným zájmem. A taky si přeju, abychom my sportovci, fanoušci a naše rodiny byli zdraví a šťastní.

Chtěla bys na závěr něco vzkázat fanouškům?

Určitě bych chtěla všem moc poděkovat za podporu během závodů a speciálně fanouškům z Česka za to jak skvělou a nezapomenutelnou atmosféru vytvořili v Ostravě a povzbuzovali naprosto všechny bez rozdílu národnosti. Moc za to všem děkuji.