Blog

Domácí Blog

Cesta za mistrovstvím ČR

1

Jeden z největších přenosů v tomto roce (i když doufejme, že se to ještě změní) je minulostí. Je to za námi a byla by škoda nepodělit se s vámi o naše dojmy, zkušenosti a informace o tom, jak to vše probíhalo.

Mistrovství České republiky profesionálních a dobrovolných hasičů skončilo a my jsme se úspěšně vrátili domů. Této perfektně od počátku připravované akci předcházelo mnoho příprav, včetně květnové technické obhlídky stadiónu. Za sebe musím říci, že to byl za celou dobu můj první internetový přenos z hasičské akce, kterému předcházela tato v praxi běžná obhlídka a porada. Již toto naznačovalo, že nepůjde o obyčejné další mistrovství. Z naší strany jsme se tomu snažili také něco přidat a nic nepodcenit. První poděkování zde patří panu Ulrychovi z HZS Středočeského kraje, který měl za úkol nám zajistit vše potřebné a byl naše pravá ruka. Musím za sebe říct, že tato spolupráce fungovala na 1. Chtěli jsme této akci a přenosu také něco přidat a zvolili jsme možnost streamovat v HD kvalitě. Za několik let, co se kolem těchto přenosů motám, nebyla možnost něco podobného realizovat, ale proč to nezkusit, když ta možnost je, žejo. Vy, co naše přenosy sledujete, si můžete pamatovat přenos z Horní Lidče, kde jsme právě HD přenos testovali, od té doby to bylo ve fázi testování právě pro mistrovství.

Už několik týdnů před mistrovstvím se rozjela hromada příprav, jejíž součástí bylo začít připravovat grafiku, znělky, bannery, trička, reklamy a technicky vše naplánovat, tak vše klapalo jak má a bylo možné realizovat přenos v HD kvalitě. Letos technický nejnáročnější přenos si vyžádal 6 notebooků, režii pro střih v HD, 12 datových kabelů o délce cca 600m, 7 kabelů pro elektřinu, 6 kamer, 2 zvukové mixy, 4 stativy, přes 12 různých převodníků a asi 10 dalších kufrů s kabelama, redukcema a podobnýma věcma. Velký díky za to, patří klukům z Pozitivu (Pozitiv s.r.o.). Hromada společných desítek hodin strávených plánováním a testováním právě hasičských přenosů se opět vyplatilo. Vše bylo v ideálním případě předurčeno k tomu, aby vše šlapalo.

No a pak následoval pro nás den D. Čtvrtek odpoledne znamená vypadnout z práce, vyzvednout auto a začít tam ládovat techniku. Prvním překvapením bylo, že se auto plní víc než jindy a očividně se bude něco muset nechat doma. Což nebylo připustitelné. Další možnost byla, že by jsme našeho Karlíka posadili na vlak :))) Nu což, vše se tam nakonec vlezlo, ale mělo to za následek “drobné“ zpoždění v odjezdu. Kolem půl osmé večer jsme se konečně s první částí zbytku týmu potkali na stadiónu a začali alespoň vybalovat. Mistrovství začíná věžema v pátek na jiném místě než se měl konat zbytek disciplín a to rozhodnulo o dvou štábech, přičemž jeden začal ráno připravovat přenos z věží a druhý tým připravovat přenos zahájení a připravoval kabeláž na sobotu.

Pátek jsme tedy z důvodů toho, že věže se konaly na jiném místě než to ostatní realizovali po “staru“ nikoliv v HD. Vše proběhlo, jak mělo a odvysílali jsme i rozhovory z trati prokládaný přenos o tom, jak se Pavel Krpec stal mistrem České republiky ve výstupu na věž. Večer po příjezdu zbytku štábu proběhla menší porada o sobotě a rozjeli jsme se pro nějaké jídlo a další drobné hygienické potřeby (pro ty, které se nám nevlezly už do auta) do místního, díky bohu NONSTOP, Tesca. Ještě jednou díky za tento super vynález. Vzhledem k tomu, že ve štábu je pár nových lidí a navzájem se všichni neznali, byl na místě také večerní “teambuilding“.

Hned potom co, jsem si v sobotu ráno spletl čas, a všechny hrdině vzbudil v půl 6, tedy o 30 minut dřív než jsme se původně domluvili, tak se všichni začali plazit z posteli. No co budu povídat, v tu chvíli mě asi všichni milovali…
Ale stihli jsme snídani a vše potřebné, takže nakonec vstávání dřív přišlo vhod. Připravili jsme na stadiónu přenos a odstartovali nejnáročnější den celého mistrovství. Proč nejnáročnější? Tento den probíhaly jak stovky tak štafety, dokonce stovky žen probíhaly souběžně s mužskými. Po minulých ročnících mistrovství jsme zvolili možnost druhého štábu a přenosu jak mužů, tak žen, nezávisle na sobě. Chci všem, ze štábu poděkovat za tuto iniciativu a Karlovi za nápad. Karel holčičí stovky odkomentoval i když se místy dusil kašlem a ke konci už byl skoro bez hlasu. K samotnému sobotnímu přenosu asi není co dodavát a nic významného se nestalo, štafety proběhly a závodní den se chýlil ke konci. Ale pouze ten závodní, protože ve 20h měla začínat dlouho plánovaná a chvíli připravována afterpárty FireTV. Po předchozích (hlavně tedy té první pražské a epické před třemi roky) párty při mistrovstvích bylo jasné, že opět pár lidí příjde. Klub jsme tentokrát zvolili opravdu poměrně velký, což se o připravenosti jeho personálu říct moc nedá, ačkoliv jsme jim řekli, že nás bude opravdu hodně. Jejich odpověď, že už zde měli soukromou akci mažoretek se nakonec po vypití celého báru a následně i toho druhého ukázala jako naprosto bezpředmětná. Všichni se bavili a super bylo, že po zahájení a rozdání několika FireTV triček a šátku Bison se parket roztančil cca ve vteřině. Pozitivní bylo snad i to, že si tam nikoho nenechali zavřeného za to, že ztratil svůj konzumační lístek, na který se psala útrata, která se hradila před odchodem. Někteří závodníci a ostatní dle následných zpráv vyrazili i do jiných míst ve městě za zábavou, ale nebylo už prý o co stát.

Nedělní ráno bylo opět zajímavé. Zážitků hodně, ale vzpomínek málo … to chce jedině zažít. Ale poté už následoval přenos s požárními útoky, kdy se startovalo ze 3 základen průběžně. Tato královská disciplína dokonce udělala zatím rekordní sledovanost našich přenosů a to 754 diváků současně, za což Vám moc děkujeme. Celková čísla sledovanosti přenosů a záznamů dohromady se blíží několika desítkám tisíc shlédnutí. Následovalo slavnostní vyhlášení a balení všeho harampádí do tentokrát ještě menšího auta… Což bylo ještě vtipnější… Poslední dva batohy jsme cpali do auta pootevřeným okýnkem, protože dveře jsme už otevřít nemohli – hrozilo vysypání a s dvěma kufry a basou prázdných lahví od piva na klíně vyrazili směr domov. Jak všechno to co bylo potřeba uklidit, uskladnit a vyčistit vypadalo, se podívejte níže.

Rád bych touto cestou poděkoval všem co se na přenosech z MČR podíleli jak přímo na místě tak přípravami nebo pomáhali s organizací. Konkrétně celému štábu televize (Jiří Krejčí, Jeff Krejčí, Karel Švéda, Anděla Sedláčková, Dalibor Velčovský, David Kuneš, Libor Váchal, Zdeněk Šmíd, Jakub Dušek, Pavel Straka, Jirka Mechl) potom celému Pozitivu, štábu časomíry HZS Ostrava, holkám z Pískovy Lhoty za to, že nám snědly večeři a blokovaly sprchy jak zmiňuje Karel a v neposlední řadě také Vladislavu Ulrychovi a Janu Aulickému. Poslední a největší díky patří právě Vám fanouškům a divákům FireTV za to, jakou jste vytvořili celkovou sledovanost nejen online přenosů ale i záznamu.

Jablonecká hala 2015

0

Záznam z Jablonecké haly 2015 najdete zde:

LIVE přenos pohledem z druhé strany

0

Zajímá vás, jak to vypadá v zákulisí televize? Jak se připravujeme na přenos? Jaká je to námaha? Tak neváhejte a čtěte dál! Na konci je malý bonus, o který se postaral Karlík.

Obvykle to všechno začne den před vysíláním. Vždy se domluvíme, kde nás má Karlík nabrat, nebo kde se prostě potkáme. Když už se dostaneme na místo domluveného noclehu (obvykle hasičská stanice v blízkosti závodů) tak si popovídáme s tamějšími hasiči. Někdy se stává, že se nějakou delší dobu s kolegy nevidíme, a proto si z pravidla pokecáme a debatujeme, co nejdéle to jde (ach ta rána). Ano, po dlouhém povídání většinou následuje (někdy i ne) spánek. Rána bývají těžká, ale o to jsou lepší, že vstáváme pro něco, co nás baví. Prakticky vždy přespáváme v místě konání, takže stačí, když vstáváme tři hodiny před začátkem soutěže.

Po příjezdu na dané místo, si rozdělíme práci. Kameramani si nachystají své potřebné věci. To máme: šedesát metrů elektriky, šedesát metrů kabelu SDI, stativ, převodník, kameru a to si vynásobte minimálně třemi kamerami. Možná se vám to zdá jako procházka růžovým sadem, ale když je průtrž mračen a prší vám za krk… Ale jak říkám, děláme, co nás baví ☺
Nejdůležitější pro přenos je, mít stabilní připojení k internetu. To zpravidla zaměstná našeho „ajťáka“ aby vše fungovalo jak má. Ale není to jenom internet, jsou to i další věci. Musí nastavit celý přenos a hlavně si v hlavě rozmyslet jak to má v plánu střihat, tak abyste měli co nejlepší náhled na danou soutěž. Za nepříznivého počasí bývá natáčení složitější, když prší, tak jsme promoklí na kost. Naopak když je vedro, tak se domů vracíme klidně i s popáleninami od slunce.
Při velké soutěži jako je třeba mistrovství republiky, které trvá tři dny, řekne náš moderátor tolik slov, že by to bohatě zaplnilo povídkovou knížku. A takhle nějak fungujeme průměrně 10 hodin denně. Samozřejmě, když je to extraliga, MČR jak dospělých tak dětí, jsme tu po celou dobu soutěže.

No a po ukončení závodu, končíme také my. Takže to co jsme si nachystali, si musíme i sbalit. Ale zpravidla to jde rychle, každý je už unavený a těší se domů. Ano, chvílemi je to namáhavé, ale jsme rádi, že jste s námi. Pomalu se blížíme k čtyřem tisícům odběratelům na YouTube, na Facebooku jsme již přesáhli hranici čtrnácti tisíc fanoušků a průměrná sledovanost přenosů je kolem 8 tisíc shlédnutí. Moc vám za to děkujeme a vážíme si vaší přízně.

Zeptal jsem se Karla na dvě otázky.

Jak je těžké celý přenos zorganizovat tak, aby všechno bylo jak má a nenastaly žádné potíže?

Těžké to je docela dost … Pořád je tam spousta různých věcí, které na sebe navazují a jedna bez druhé nefunguje. Bohužel nejsme třeba v situaci ČT, kde mají na všechno stotisícové rozpočty a mohou si dovolit před kontrolu a testování všeho na místě několik dní před přenosem. My musíme spoléhat na to, že to, co si s pořadatelem dohodneme, bude dodrženo.
Bohužel kolikrát se stane, že jsme několikrát ujištění o tom, že je všechno OK a po příjezdu na místo zjistíme, že buď na nás zapomněli se zajištěním noclehu, nebo internet sice zařídili, ale není dost silný hlavně na UPLOAD, který je pro nás nejdůležitější. Potrápit dokáže i elektrika, na kterou je s oblibou napojené zařízení, které rádo vyhazuje pojistky.
Většinu akcí táhneme maximálně v pěti lidech, takže každý musí být „multifunkční“ a pokud možno nahraditelný a to platí i o použité technice. V tomhle počtu si musí umět většinou každý poradit při problémech sám, protože ostatní musí řešit zase svoje věci. Kameramani běžně řeší výpadky signálu, kvůli pošlapaným nebo přejetým kabelům, vytrženým koncovkám, vodu z kamer při dešti, nebo kvůli prasklým hadicím. Komentátoři jsou zároveň i zvukaři a hlídají různé brumy, šumy, pískání, nebo i taky to, že se někdo omylem postaví k ruchovým mikrofonům a jeho rozhovor jde přes něj do vysílání. Grafici se zase mohou zbláznit, když je pět minut před startem a ještě nemají startovní listiny od pořadatelů, nebo se startovní pořadí během závodu několikrát změní a třeba nám to nikdo ani nedá vědět. Nejhůř je na tom asi střihač, který většinou bývá i IT technikem a ten kromě toho, že připravuje výsledný signál divákům, tak ještě řeší různé výpadky internetu, nebo jeho slábnutí a taky podněty od diváků, kteří občas na nějaký problém upozorní v diskuzích na facebooku. Nikdo není neomylný a občas nám něco unikne, tak jsme rádi, když nás na to někdo upozorní. Většinou ale stačí jednou, protože se na to snažíme hned reagovat, takže když už někdo napíše po desáté, že nám nejde zvuk, tak to už pak člověka spíše zdržuje, protože většinou ten problém zrovna řeší a závody se kvůli nám nezastaví.

Zkus nám popsat Tvůj nejpikantnější přenos? Myslím tím, kdy jste měli nějaký problém, který byl opravdovým oříškem.

V každé sezóně je takových několik a těžko vybrat ten TOP ☺ Většinou když se daří, tak se daří. Super je to, že běžný divák tohle skoro nikdy nezaznamená a přestože všichni jsme zaměstnaní řešením nenadálé situace, tak přenos většinou jede dál.
Z těch posledních věcí mi utkvělo mistrovství ČR v Trutnově, kde jsme dělali souběžně s hlavním přenosem ještě i přenos ze stovek žen. Ráno jsme přišli na stadion dvě hodiny před začátkem a zjistili, že není připravený dohodnutý stan pro vybudování režie tohoto přenosu. Hned jsme to začali řešit, ale těžko něco vyřešíš, když šéf technické čety ještě není na stadionu a technická četa bez jeho povelu nemůže dělat nic. Navíc od rána pršelo a to docela dost. Takže kamery zabalit do igelitu, kameramani do pláštěnek…. Když už byl opravdu jen tak tak hraniční čas ještě něco zachránit, tak jsme se rozhodli jednat na vlastní pěst a vybudovat si režii pod přístřeškem u časomíry. Kluci naštěstí byli tak ochotní, že nás tam nechali, i když jsme jim zabrali jeden stůl a lavičku. Titulky se tam ani dělat nedaly, protože na další dva počítače nebylo místo, tak alespoň ať jede obraz a zvuk. Všechnu starost o informace na sebe musí tedy vzít komentátor, takže žádné průpovídky, zajímavosti, rozhovory, ale hlavně hlásit jména, časy, pořadí… Bohužel z tohoto místa nebylo vidět ani na dráhu ani na časomíru, takže komentátor (já) jsem byl odkázaný pouze na to, co zabírala kamera a když jsem chtěl vidět čas, tak jsem zase musel pootevřenými dveřmi koukat do kabiny časoměřičů. Ovšem to jsem zase neviděl, co se děje na dráze. A tak v okamžiku, kdy Lenka Tomandlová dala krásný rozdělovač a štrádovala si to do cíle, tak já už jsem na monitor nekoukal a raději nakukoval do kabiny k časoměřičům, jestli to bude „sedmnáctka“ a hlásil divákům, jak si Lenka běží pro krásný čas a určitě i pro vedení v závodě. Ovšem, když se čísílka na displeji přehoupnuly přes 19, bylo mi to divné, tak jsem zase vycouval od časoměřičů a přes rameno koukal na monitor, jak chuděrka Lenka leží rozplácnutá metr před cílovou čárou, protože zatímco já jsem hypnotizoval časomíru a rozplýval se nad jejím výkonem, tak diváci koukali na to, jak ona škobrtla o hadici a do cíle proklouzala po břiše s odřenýma rukama a kolenama. Já o tom samozřejmě nevěděl, protože ani opakovačky se nedaly dělat, a co se vlastně stalo, jsem zjistil až během přestávkového rozhovoru.
Zažil jsem také střídání dvou štábů během jednoho přenosu, kde se během plného vysílání vyměnila komplet celá sestava kamer, kabeláže, zvuku, mikrofonů a lidí, protože původní štáb musel neplánovaně a narychlo odjet domů. Také zde si běžný divák vůbec ničeho nevšimnul ☺

Děkuji za zodpovězení otázek.
Adam Mráček

Nejlepší výkony mladších dorostenců

0

Jak jsme v minulém článku naznačili, v následujících několika dnech se budeme věnovat nejlepším českým výkonům dorostenců, které nikdo oficiálně neeviduje. Řekli jsme si, že je to škoda a proto přinášíme přehledné tabulky, tak jak je historie zaznamenala. Jako poslední v tabulce je vždy pro srovnání hodnota světového rekordu.

Nejmladší dorostenecké kategorie jsou určeny pro závodníky, kteří v daném kalendářním roce dosáhnou 14 let a mladším. Ukáže, jak je těžký přechod ze zažitých šedesátek na stometrovou dráhu a taky jak se kdo dokáže poprat s novou disciplínou – výstupem na věž, pro jejíž trénink všeobecně u nás nejsou úplně ideální podmínky. Přesto i zde se dokáží naši závodníci a závodnice prosadit ve světovém měřítku.

Ale dost už teoretizování a jdeme na to. A že jsme gentlemani, dáme přednost slečnám

Mladší dorostenky – První zaznamenáníhodný výkon na stovce se v naší tabulce objevil zásluhou Patrície Sýkorové z Těškovic, která začala psát historii v Horní Lidči při závodě Českého poháru v roce 2012. Během následujících šesti let se hranice posunula několikrát a dnes zásluhou Apoleny Kasalové je nejlepší český výkon lepší než je hodnota světového rekordu, protože ty se jak známo uznávají pouze v případě zaběhnutí výkonu během Mistrovství světa.

Na věže se dívky dostaly oficiálně až v roce 2014 během MS dorostu ve Svitavách, což byl jejich jediný oficiální závod. Během následujících let se tabulky šestkrát přepisovaly až na současných 7,96 Apoleny Kasalové. Tmavovláska z SDH Dobrá je také závodnicí, která nejčastěji mění hodnoty nejlepších výkonů. V součtu stovky a věže se jí to podařilo celkem osmkrát

Mladší dorostenci – Chlapci vzhledem k tomu, že jejich mistrovství světa začaly o několik ročníků dříve měli proti slečnám mírný náskok. Jako první nastavil laťku během MS dorostu, konaném v Sankt Petersburgu v roce 2011 Honza Gášek z Karolinky. Na věži jeho rekord vydržel až do roku 2015, kdy ho na MS dorostu v Grodně překonal Lukáš Gerža z SDH Oznice, jenž se zde stal mistrem světa. Také pro Honzu Gáška první stovkový zápis 17,24 znamenal zisk titulu světového šampiona. A i tento výkon vydržel až do roku 2015 na čele našich tabulek a nebyl to nikdo jiný než opět Lukáš Gerža, který tuto hranici prolomil. Aktuálním držitelem nejlepšího času ale je Lukáš Bubeníček z SDH Skuteč.

Litovel

Casting MISS hasička ČeskoSlovensko a Hasič roku 2017

0

V neděli 25. června 2017 proběhl v agentuře JARO MANAGEMENT na Národní třídě výběr soutěžících do finále letošního ročníku soutěže Miss Hasička ČeskoSlovensko a Hasič roku 2017.

Po úvodním přivítání byly všechny soutěžní adeptky i adepti podrobeni zvídavým otázkám poroty a poté se všichni prezentovali v plavkách. Souboj to byl opravdu vyrovnaný, většina dívek se díky požárnímu sportu mohla pochlubit sportovní štíhlou postavou, pánové pak svalnatou muskulaturou nezapřeli svou fyzicky náročnou profesi.

Všem účastníkům castingu ale nechyběl ani smysl pro humor a důvtip, většina dívek pak překvapila porotu svým obětavým zájmem o výchovu dětských hasičů a aktivním zapojení do činnosti vlastních SDH, muži ji pak zaujali zejména svou upřímnou kolegialitou, soudržností a hrdinskými příběhy z hasičských zásahů.


Všechny soutěžící budou poprvé oficiálně představeni 3. července, kdy odstartuje veřejné hlasování o nejsympatičtější hasičku a hasiče. Toto hlasování o tituly Poctivá Miss Hasička Sympatie a Fernet Stock Hasič 2017 bude probíhat až do 3. listopadu a zapojit se do něj můžete i vy. Vše bude zveřejněno na webových stránkách, FB a Instagramu soutěže, rovněž i v titulech a na portálech mediálních partnerů soutěže.

Velké finále a slavnostní galavečer soutěže se uskuteční 3. listopadu 2017 v TOP CONGRESS HALL v Top Hotelu Praha. Moderátorem večera bude již tradičně Libor Bouček.

Poctivá

Šumperský Soptík 2013

8

plakat

NAŠE SOCIÁLNÍ SÍTĚ

20,174FanoušciLike
6,006FollowersOdebírat
89FollowersOdebírat
0OdběrateléOdebírat

INSTAGRAM FIRETV