V těchto dnech probíhá ojedinělá akca spojená s prezentací mobilního výcvikového systému Dräger Fire-Dragon.

Součástí prezentace je i diskuse na téma „Bezpečná a efektivní práce v hořících zakouřených prostorech s využitím nejmodernějších dostupných technologií“ a prezentace různých výcvikových systémů.

„Náš mobilní výcvikový kamion můžete vidět přímo v akci během Hasičských slavností v Litoměřicích, dále potom ve dnech 12.- 17.června v sídle společnosti Dräger v Česlicích a následně pak od 19. do 21. června v Pardubicích. Celá Tour skončí 23.-24.června v Ostravě„, říká Pavel Hroch, z Dräger Safety s.r.o.

Rodák z Burkersdorfe, časem 14,26 německý rekordman na věži a druhý z hasičské olympiády v Mülhouse 2013 v této disciplíně. To je Tom GEHLERT. Přestože i stovku zvládne za 16,93 věž ho učarovala. Dokonce se dostal i do televizní soutěže „Neuvěřitelné“, kde si dal závod s reprezentantkou v rychlolezení po umělé stěně. Jak to dopadlo, můžete vidět v následujícím videu

Tome, jak jsi se dostal k požárnímu sportu?

V našem městě postavili v r. 2006 cvičnou věž a tehdy jsem si poprvé všimnul požárního sportu. V r. 2007 jsem to pak vyzkoušel a okamžitě mi bylo jasné, že je to přesně sport pro mě.

Co se ti na něm zalíbilo?

Líbí se mi líbí různé překážky a neustálá možnost zlepšování techniky, aby byl člověk rychlejší.

Děláš jen hasičinu, nebo se věnuješ i jinému sportu?

Pro mě existuje pouze požární sport, žádný další sport nedělám, nemám na to čas protože požární sport je hodně časově náročný. V Německu nejsme profesionální sportovci, všichni včetně mě, trénujeme ve svém volném čase, tj. před a nebo po práci. Když to práce a počasí dovolí, tak cca. 5 – 6-krát týdně.

Nyní máme venku sněovou nadílku. jak se připravuješ nyní?

V zimní sezóně se každý rok zaměřuji na zlepšování tělesných schopností. Rychlost, síla a výdrž. Z toho pak v létě čerpám.
Také jsme se zúčastnili novoročních závodů, kde se běhalo při -8°C

Video ze závodů zde

Jsme na začátku roku 2017. S jakým předsevzetím do něj jdeš?

Moje osobní cíle pro rok 2017 jsou zlepšení osobáku ve 100 m a výstupu na věž, stejně tak závody bez chyb a zranění. V tom mě podporuje firma H&V Grunwald, která mi poskytuje ten nejlepší materiál, který mi plně vyhovuje.
Mým přáním pro rok 2017 je, aby se požární sport v Německu rozšířil. Bohužel u nás zatím není tak populární jako v Česku, Bělorusku a Rusku. To je velká škoda, protože je to velmi atraktivní sport.

Co bys popřál všem těm, kteří čtou tento rozhovor?

Aby všichni zůstali požárnímu sportu věrní, aby byl stále populárnější a rozšířil se do celého světa. Je to nejhezčí sport.
Do nové sezóny vám přeji hodně zábavy při tréninku a úspěchy v závodech.

To samé přejeme i my tobě a děkuji za rozhovor

Karel Švéda

Rozhovor s Hasičem roku 2016 Jakubem MIČUNKEM vznikal na facebooku a bylo to tak zajímavé psaní, že to frčelo samo od sebe. Vše bylo hotovo snad za deset minut. Možná bude zajímavé nechat to úplně v surové podobě, tak jak to vznikalo a plynulo…

Ahoj Kubo, napiš nám, prosím, nejprve něco málo o sobě, takové ty základní informace

Žiju v 3. nejkrásnější obci roku 2015 v Černotíně. Je mi 28 let. Vystudoval jsem Hranické gymnázium, pak jsem šel na 6 let na FBI. Od druhého ročníku jsem sloužil jako student u hasičů. 30.6. 2014 jsem ukončil studium a 1.7. 2014 jsem nastoupil jako hasič do Ostravy

Do soutěže jsi se přihlásil sám, nebo „jsi byl přihlášený“ ?

Do soutěže mě přihlásila ségra – moje dvojče o minutu starší

Souhlasil jsi hned, nebo si to ségra schytala?

Ze začátku jsem tam ani nechtěl jít, protože jsem nevěřil tomu, že tam vůbec patřím, ale byl jsem přemluven.

A jaká to byla pro tebe zkušenost?

Zkušenost uplně super….nejlepší byl galavečer to byl pro mě silný zážitek

No atmosféra tam byla parádní..chvilkama jsem si připadal jak na fotbale

To teda byla Ani nevím, jak tohle klukům oplatím

Ještě se pojďme vrátit k tomu vyhodnocení. Ty jsi vyhrál zajímavou částku, ale ta se u tebe dlouho neohřála. Můžeš něco k tomu?

Bylo to tak že můj sbor vyhrál díky mě 20.000 Kč a rozhodli se to dát všechno mě. A já jsem se rozhodl, že všechno věnuji dětské onkologii do Brna. A k tomu jsem donesl malým dětem ještě svou osobní sbírku hasičských autíček. To byl taky hodně silný zážitek. Pustili mě uplně všude, tak jsem měl možnost i mluvit s těma dětma a jsem rád, že jsem jim udělal radost.

A co tě k tomu vedlo, proč zrovna tohle rozhodnutí?

Mám kamaráda, který má dceru a ta onemocněla rakovinou oka a tam jí právě pomohli.

To teda smekám, myslím, že by to udělal málokdo. Ale zpět k tobě. Protože FireTV je hlavně o požárním sportu, tak co ty a sport?

Já jsem od 15 let běhal hlavně požární útoky cca tak 6 let, ale pak se to u nás všechno rozpadlo a teď už jsem jen člen SDH

A neláká tě zkusit něco v rámci HZS? Třeba TFAčko, nebo něco podobného?

To už jsem také zkoušel, jenže já už mám z nohejbalu dost špatné koleno, tak už se nemůžu moc věnovat věcem naplno

Na závěr, co bys vzkázal čtenářům tohoto rozhovoru?

Chci poděkovat všem co mi drželi palce a třeba i poslali hlas a aby mě potkávali jen mimo službu … No a kdyby si lidi mysleli, že mají v životě nepřekonatelný problém, tak ať se zajdou podívat na dětskou onkologii a vyjdou bez problémů, tak jako já

Super…děkuju moc za tvůj čas a přeju všechno dobré. Zapotil ses aspoň trochu?

Ani ne, bylo to dobrý

BLESKOVKA

Dolňák nebo horňák?
Dolňák
Pivo – víno
Pivo
Plavky – lyže
Plavky
Hory – rovina
Hory
Auto – motorka
Auto
Tričko – oblek
Tričko
Řízek – salát
Řízek
Sudá – lichá
Sudá

tak jo, ještě jednou díky
Já taky diky

Karel Švéda a Jakub Mičunek

Dnešní pokračování rozhovorů se závodníky bude tak trochu jiné. Vahid Kazakbaev se tak rozepsal, že asi ani není potřeba do toho vstupovat otázkami. Jen dodejme, že Vahid je dvojnásobný mistr Kazachstánu na stovce, a s reprezentačním týmem dvojnásobný mistr světa v požárním útoku. Jeho osobáky jsou 16,02 a 14,10. Narodil se ve městě Čimkent a pracuje u ministerstva pro mimořádné situace jako hasič-záchranář. Ale teď už předávám slovo Vahidovi…

K požárnímu sportu jsem se dostal někdy v deváté třídě základní školy. Chtěl jsem se věnovat nějakému sportu. Jako všichni rodiče i ti moji chtěli, abych se jen tak neflákal po ulici a dělal něco užitečného ve svém volném čase. Tak mě máma poslala za svým bývalým spolužákem a řekla mi, že on je teď trenér, ale že neví čeho. Tak že se mám za ním jet podívat a třeba se mi to prý zalíbí. A to byl můj start do požárního sportu. Že se tomu budu dál věnovat a že to jednou bude moje zaměstnání, to jsem tehdy netušil. Ale žádná cesta není přímá. Tenkrát jsem to vydržel asi tři měsíce a nechal jsem toho. Ani nevím tenkrát proč. Ale začátkem roku 2011 k velkému údivu všech jsem se k tomu vrátil a za dva měsíce už jsem startoval na svých prvních závodech v Astaně. Člověk někdy přemýšlí, co by bylo, kdyby nebylo a nakonec se všechno zamotá a dopadne to stejně tak jak má. Takže to byly moje začátky.

Jinak kromě požárního sportu jsem se taky věnoval gymnastice, šermu, zápasu, fotbalu a ani nevím čemu všemu. Bavilo mě všechno, ale u ničeho jsem dlouho nevydržel. Je to jako když zasadíš sazeničky na různá místa v sadu a čekáš která se ujme. A nakonec ta jedna, na kterou nejvíc svítí slunce zapustí hluboko kořeny a vyroste z ní velký silný strom. A tak to bylo i se mnou. Musel jsem vyzkoušet všechno, abych zůstal u toho, co je mojemu srdci nejbližší. Zamiloval jsem si požární sport kvůli jeho neobyčejnosti, výškám, rychlosti, žebříkům a hadicím. Chci být lepším a lepším a svoje výsledky vidět na tabuli výš a výš. Mám své cíle za kterými jdu krok za krokem na každém tréninku.

Momentálně se usilovně věnuju přípravě na sezónu 2017. Každý den trénuju dvoufázově jak silové věci, tak techniku. Důležitá je taky psychologická příprava, protože jakkoliv může být člověk dobře fyzicky připravený, tak když to nedokáže potom prodat, je to k ničemu.

Za nedlouho mě čeká zimní mistrovství Kazachstánu ve dvojboji, které proběhne v Astaně. A pak už začne příprava na Pohár federace Kazachstánu. Je to takový ostrý a pro mě důležitý start do sezóny 2017. Pak už začátkem léta přijdou naše oblastní postupová kola a první mezinárodní starty. A samozřejmě potom mistrovství světa. To je nejvyšší cíl, kvůli kterému sportovci dřou celý rok, aby se mohli porovnat s nejlepšími světovými závodníky. S tím určitě budete souhlasit

Těm kdo se požárnímu sportu věnují bych chtěl vzkázat..Když běžíte a prohráváte, musíte běžet rychleji. A ne sedět a dumat jak rychle by jste chtěli běžet příště. Budete běhat tak rychle, jak moc budete trénovat. Pokud jste mladí a chcete vítězit, tak musíte pracovat jako vítězové. To není o řečech, je to o práci. Když vám bude někdo říkat, že něco nedokážete, tak se pokuste udělat nemožné možným a dokažte, že na to máte. Jinak to nemá cenu a jděte od toho.

Požární sport je zvláštní. Je tam tolik technických věcí, které se dají pokazit nebo naopak zdokonalit a přizpůsobit každému tak, že i malý může porazit velkého, slabý silného a amatér profesionála. Někde ubrat pár setinek, něco zvládnout jinak, to je základ. A dokázat ne druhým, ale hlavně sobě, že každý trénink, který jsem tomu věnoval, měl smysl. Musí to být jak droga, bez které nemůžeš žít. Musíš se těšit na rozdělovač, na hadice, na žebřík prostě na všechno a nikdy jinak.

Do roku 2017 přeju všem, aby na výsledkových tabulích viděli u svého jména takové časy o kterých se jim už dlouhou dobu sní a kvůli kterým každý den trénují. Buďte vítězové.

Děkuji

Karel Švéda