Český pohár
Rozhovor – Sabriy Erkan Özçelik
Turecký reprezentant Sabriy Erkan Özçelik žije v Izmiru, kde také pracuji jako hasič. Na MS v Ostravě byl nejúspěšnějším reprezentantem svého týmu. Jeho snem je být jednou mezi dvaceti nejlepšími závodníky na Mistrovství světa
Erkane, jaké byly tvoje začátky s požárním sportem?
V červenci 2014 u nás probíhal výběr do sportovního družstva. Já jsem uspěl a byl jsem vybraný do týmu. To bylo těsně před MS v Kazachstánu.
Jaké jsou tvoje nejlepší výsledky?
Moc mi to zatím nejde, na věži mám čas 19s a na stovce 18.50s, ale v Ostravě jsem byl nejúspěšnějším tureckým reprezentantem.
Co je pro tebe Požární sport?
Požární sport je pro mne velmi těžký ale zároveň vzrušující. Moc se mi líbí a díky tomu se cítím opravdovým hasičem. Trénuješ teď nějak?
Momentálně netrénujeme. Teď se hlavně věnujeme práci.
Slyšel jsem onějakém zranění, co to vlastně bylo?
Měl jsem zraněné koleno. Ale snažím se vyléčit, protože potřebuju být co nejdřív fit.
Turecko, jako země nyní prochází složitým obdobím, jak to vnímáš ty?
Ano, jsou to těžké dny pro nás všechny. Země se vypořádává s následky teroristických útoků. Ale to je globální hrozba a stát se to může v kterékoliv zemi. Nikdo v současné době nemůže nic garantovat. Pokud ale mistrovství světa skutečně v Turecku proběhne, budeme se všichni snažit o maximální bezpečnost. Turecko je podle mě jedna z nejkrásnějších zemí na světě.
Co bys nám řekl na konec?
Chtěl bych popřát všem šťastný nový rok, a aby byl úspěšný. Letošní Mistrovství světa bude určitě velmi krásné, všichni na tom tvrdě pracujeme. Chtěli by jsme se vyrovnat Ostravě, kde to bylo skvělé. A když už mluvím o Ostravě, tak bych chtěl poděkovat všem fanouškům, kteří povzbuzovali Turecký tým, i když jsme zrovna nehráli o medaile. Ale nám dodali odvahu. Moc bych chtěl poděkovat všem, kteří podporují tenhle krásný sport.
Také děkuji za rozhovor
Karel Švéda
Galaodpoledne požárních sportů 2016
V sobotu 19.listopadu proběhne tradiční Galaodpoledne požárních sportů. Přímý přenos z divadla U Hasičů vysíláme od 16 hodin
„Mám úžasnou rodinu, o tom není pochyb.“ Řekla Kamila Krejčí
Hned na začátku by mne zajímalo, jak ses dostala k požárnímu sportu?
K požárnímu sportu jsem se dostala přes svoji rodinu, jelikož se mu všichni aktivně věnují. Největší zásluhu má na tom moje máma, která je trenérka žáků od nás z Morkovic.
Když jsi začala závodit, měla jsi tušení, že by ses jednou podívala na mistrovství světa?

O MS jsem vždy snila, ale nikdy jsem absolutně nevěřila tomu, že mně do reprezentace dorostenek ČR vezmou. A taky, že poznám tak výborné trenéry, kteří se mnou udělají velký kus práce a tolik mi pomůžou. Je to hlavně jejich zásluha a díky nim bych teď nebyla tam, kde jsem.
Měla jsi jako dítě nějaké cíle v požárním sportu?
Od doby, kdy jsem se začala aktivně věnovat požárnímu sportu, jsem měla sen se dostat na mistrovství světa a získat nějakou medaili, nejlépe sama za sebe. Můj sen se stal skutečností a to hned tři roky po sobě.
Vzpomínáš si na svůj první závod?
Můj první pořádný závod byl nejspíš na 60kách v Olomouci, kde jsem si zaběhla v mladších žačkách čas nějakých 18 s. Absolutně jsme s mámou nevěřily, že se takový čas dá zaběhnout, ale když se podíváte, dnes je to na úplně jiné úrovni. Jinak jsem samozřejmě objížděla nějaké závody s našimi žáky a vždy jsem pomáhala u koše.
Teď se trošku podíváme do současnosti. Jak tě u požárního sportu podporuje tvoje rodina?
Mám úžasnou rodinu, o tom není pochyb. Máma se mnou jezdí na každé závody, co to jde a vždy mi staví rozdělovač, což je i můj takový talisman. Táta má vždy nějaké průpovídky, že se mu moc nechce, ale stejně vždy nasedne do auta a jede se vždy rád podívat. Sestra mne podporuje hlavně psychicky, když se mi závod podaří, řekne, že to bylo skvělé a je pyšná na svoji mladší sestru. Zatímco, když se závod nepovede, obejme mně a řekne mi, že příště to bude určitě lepší a natrhnu jim zadky.
Jsi teď v prvním ročníku na gymnáziu. Jak zvládáš požární sport se školou?
Jsem na sportovním gymnáziu a mám zaměření na atletiku, tudíž mám tréninky každý den dvoufázově. Když si uvědomím, že nic jiného kromě učení, spaní, trénování a mého oblíbeného jezení nedělám, tak jsem na tom psychicky docela špatně. Občas mám i záchvaty vzteku a breku.
Máš i nějaké uvolnění skrz tréninky?

Zatím žádné pořádné uvolňování nemám. Hned od druhého pololetí budu mít individuální studijní plán. Budu více omlouvaná ze školy a také budu moct i na tréninky třeba místo školy.
Poslední na co se budu chtít zeptat je Ostrava. Jak vzpomínáš na mistrovství světa s postupem času?
Na mistrovství světa v Ostravě vzpomínám velice ráda, protože to bylo snad nejlépe organizované mistrovství ze všech tří, na kterých jsem byla. Navíc největší díky patří našim fanouškům, kteří jsou vždy super. Bez nich by to prostě nešlo. Zároveň bych chtěla strašně vrátit čas, kdy jsem běžela finálovou stovku. Doteď mne moc mrzí, co se mi stalo, protože takovou hloupou chybu jsem snad nikdy neudělala.
Zkus čtenářům popsat, jaké pocity jsi prožívala v ten večer, kdy jsi zaběhla třetí místo na věžích a následné ovace a vyhlášení.
Je úžasný pocit, když říkají vaše jméno při finálovém běhu a čeští fanoušci začnou pokřikovat a fandit. Vždy mám z toho husí kůži po celém těle. Po pravdě, do finále jsem šla s tím, že jsem se necítila moc dobře. Začala mne bolet trochu hlava a tuhly mi nohy. Nějak jsem to ale zvládla a bylo z toho 3.místo. Velkou zásluhu na tom má určitě trenér Kuba Arvai, který po mně kolikrát musel řvát a hlavně za to, jak moc mne motivoval a drtil. Samozřejmě, když jsme odjížděli na ubytování, v autobuse jsme celou dobu zpívali. Prostě jsme se z toho všichni radovali. Jediné, co si pamatuji z večera je, že jsem celou dobu nosila na krku medaili a pořád jsem něco jedla.
Děkujeme za rozhovor
Adam Mráček
Hradecká hala CTIF 2019
Tak jako příchod jara avizují první vlaštovky, start hasičské sezóny provázejí halové závody. Prolog do Litovel ligy CTIF obstarává již tradičně halová soutěž v Hradci Králové.
Závod měl spád, a protože se stále něco dělo, bylo se pořád na co dívat. Svoji formu potvrzovali domácí borci z pořádajícího HZS Královehradeckého kraje, kteří ze svých členů sestavili dvě družstva a tak si někteří z nich vyzkoušeli provedení pro ně zcela netradičních postů. Souhra jejich prvního týmu připomínala dobře seřízený stroj a výsledné časy byly hodně podobné. Nejrychlejší dosažený čas Hradečtí zaznamenali v posledním, čtvrtém pokusu a měl hodnotu 18,01.
Vůbec nejrychleji zvládnutým vytvořením sacího vedení se prezentovali Michálkovičtí, kteří jako jediní dokázali pokořit hranici 18 sekund a časomíru zastavili na hodnotě 17,32. Také jejich štafeta byla nejrychlejší ze všech družstev. Bohužel jejich výkony byly nevyrovnané a v součtu tří nejlepších útoků a dvou štafet je Hradečtí předstihli. Celkové třetí místo obsadili hasiči z Frýdku, jejichž pokusy byly sice bezchybné, ale více na jistotu a tedy i maličko pomalejší.
O zahraniční účast se postaralo družstvo z Chorvatského Zaprešiče, které obsadilo páté místo.
Také v soutěži žen nejzkušenější družstvo z Velkého Meziříčí, přestože prochází velikou personální obměnou, vytvořilo dva týmy a ty obsadily první dvě místa v celkovém hodnocení. Třetí místo vybojoval nováček soutěže, tým Mostiště, těžící ze spolupráce s děvčaty z Velkého Meziříčí. Čtvrtý skončil sympatický výběr žen Nové Paky, jejichž čas určitě přijde během venkovních soutěží, které budou hodnocené klasickým CTIF systémem se započítáním věkových bonifikací.
Litovel liga CTIF pokračuje v polovině dubna dvojzávodem ve Vlčnově a Ostravě.