O další rozhovor jsem požádali rovnou dvojici. Pavel Krpec na mistrovství republiky vyhrál co se dalo. Podobně se dařilo Petře Mifkovičové v Mulhouse na olympiádě. Oba dva pak dohromady tvoří povedenou dvojici srandistů, které jsem snad nikdy neviděl tvářit se vážně. Tak co na sebe napráskali? Začali jsme hodnocením loňské sezóny.

Pavel: Dalo by se říct, že jsem poměrně spokojený, ale vždycky to může být lepší =)

Petra: Já jsem spokojená nadmíru. Troufám si říct, že to pro mě byla nejlepší sezóna od dob, kdy běhám. Není to tak dávno, jak by se mohlo možná zdát, a není to jen účastí a úspěchem ve Francii. Celkově se tato sezóna, ač jsem se na ni nepřipravovala nijak zvlášť, nesla v pohodovém duchu. Zažila jsem asi nejlepší mistrovství republiky s lidmi, které mám ráda a na kterých mi záleží. Také ve Francii jsem si to se soutěžním týmem i lidmi, kteří se o nás postarali, maximálně užila a k tomu přišlo navíc pár úspěchů. Co víc si přát?!

Kterého výsledku si v loňském roce nejvíce ceníš a co naopak bylo tvoje největší zklamání ?

Pavel: Určitě je to celé MČR které se mi povedlo a povedlo se i celému týmu s tím jsem nadmíru spokojený.  Další věc, která se povedla, byl český rekord v požární

mútoku, který jsme zaběhli na krajském kole a hlavně bych nerad zapomněl na MS v Korei kde jsme urvali bronz. S čím jsem nespokojen, tak to byly moje výkony na 100m překážek a taky s celým vystoupením na CTIFu ve Francii. To bylo PEKLO!!

Petra: Cením si všech výsledků! Nejsem typ člověka, co závody nějak výrazně prožívá a pamatuje si každý svůj úspěch, čas, chybu a podobně. Když běžím, všechno mi dochází až po doběhnutí a půl trasy si nepamatuju. Z profesionálního hlediska je to rozhodně chyba, to vím, ale tenhle sport mě nikdy živit nebude a tak myslím především na své zdraví.

Když se zpětně ohlédnu po nějakém zklamání, napadá mě snad jen útok z MČR, kdy jednoduše nevyšel. Nicméně všechen smutek se vykompenzoval nezapomenutelným víkendem a pocitem, že všechno jde, když se chce.

Jaké jsou tvoje cíle pro nadcházející sezónu?

Pavel: Snažit se být lepší než tu minulou sezonu =)

Petra: Snad jen složit zase Michalkovický tým a případně jim pomoci s účastí na dalším MČR. Začátkem června odjíždím na delší dobu do zahraničí, takže mé cíle se vztahují spíše k této oblasti.

Jak se momentálně připravujete?

Pavel: Já trénuju =) Zatím pozvolna a pak asi hodně moc =)

Petra: Ani já se momentálně nijak zvlášť nepřipravuji. Chodím si zaběhat, zacvičit, zahrát badminton, zaplavat, pokud bude sníh snad i zalyžovat. Od 13.1.2014bych chtěla naběhnou na nějakou tu atletiku, abych úplně nevypadla ze cviku a nabrala sílu a rychlost. Jedná se asi o 2 až 3 tréninky týdně, záleží na chuti a čase, který musím skloubit se školou a brigádou. A před Jabloncem si vyrazím osahat překážky.

Jaké máte přes zimu podmínky k tréninku a co byste doporučili ostatním.

Oba: Podmínky máme velice dobré. Máme možnost navštěvovat areál hasičské stanice v Ostravě – Martinově, kde je k dispozici atletická dráha, překážky i věž. Když nasněží nebo jednoduše se nechce ven, je k dispozici atletický tunel v Ostravě nebo tunel v Příboře.

Pavel: Taky využívám posilovnu v práci nebo chodím ven na „Negerskou dráhu“ v Kozlovicích. Taky využívám místní kopce =)

Petra: Já mám taky posilovnu ve škole, ale většinou cvičím doma nebo nějaké formy posilování se dají praktikovat i venku. Myslím si, že když chceš trénovat, tak si vždycky poradíš. Co bych doporučila ostatním? Každý ať si vybere sám, co ho baví a co chce dělat. Je to otázka času, kdy si každý najde způsob, který mu bude vyhovovat. Já se v zimě zaměřuju na jiné doplňkové sporty. Dělám to hlavně i proto, abych měla v létě chuť do tréninku a závodění. Mladým závodníkům bych doporučila brát tento sport jako radost, ať neblázní a netráví všechen svůj volný čas na věži nebo běháním rozdělovačů, všechno je to jednostranná zátěž, která jim v budoucnu může způsobit zdravotní problémy. Tím chci říct, ať dělají všechno, co se jim naskytne.

Máte nějakého tréninkového parťáka, nebo jste samostatná jednotka?

Pavel: Asi tak 70% tréninků odtrénuju sám, něco s Peťulou a na věž chodím s Pavlíkem Maňasem. V atletických tunelech většinou trénujeme po skupinkách, takže se zvládáme i zasmát.

Petra: Největšího parťáka mi samozřejmě dělá Pavlík Krpec už od mého prvního výběhu a vlastně může za to, jak běhám, a za všechny mé úspěchy. Když nemůže jít se mnou, vždycky mi nechá nějaké tajné psaní, které si pak odtrénuju. Na překážky chodím raději sama, jen s drobným dozorem Pavlíka. Vždycky je lepší když vás někdo vidí.

S holkama občas zajdu, ale trénink pak trvá o dost déle a odcházím spíš s tipy na to, co si upeču než s pocitem dobrého tréninku! =)

O víkendu probíhaly tradiční doplňovací výběry do dorosteneckých reprezentací. Tradičními centry náboru byly Pardubice a Ostrava.

„Po loňské zkušenosti, kdy na výběr dorazilo obrovské množství zájemců, z nichž ale většina vůbec nesplňovala předpoklady, jsme se letos rozhodli výběr výkonnostně trochu omezit“, konstatovala trenérka reprezentace dorostenek Dana Michailidisová. „Po adeptech jsme již dopředu požadovali splnění určitých limitů na stovce, nebo šedesátce.“
A tak se po obou dvou areálech proháněly o poznání menší skupinky jako v minulých letech, o to víc byly ale vyrovnané.

„Kostru týmu tvoří kluci z letošního úspěšného výběru, který dovezl z Běloruska pět zlatých a jednu bronzovou medaili. Doplnění se hlavně týkalo mladší kategorie, ale i ve střední a starší věkové skupině dostane šanci několik nových tváří“, poodhalil úvahy trenérů dorostenců Jan Vráblík.

Aby naše výzvědy nebyly jednostranně zaměřené, oslovili jsme taky závodníky a závodnice, kteří se věnují spíš útokům a jako první přinášíme zpověď BÁRY ŠKODOVÉ z Chrášťan.

Loňská sezóna je za námi a jak jsi s ní spokojená.

V konečném výsledku nakonec spokojenost, že i s velikými personálními problémy jsme odběhaly celý seriál Extraligy ČR v PÚ a skončily nakonec na 3.místě. Dále svýběrem Ústeckého kraje jsme se zúčastnili MČR, které sice výsledkové nebylo nic moc, ale užili jsme si to. Hlavně plno skvělých zážitků s bezva lidmi.

Kterého výsledku si v loňském roce nejvíce ceníš a co naopak bylo tvoje největší zklamání  

No tak samozřejmě nejrychlejšího útoku Extraligy pro rok 2014 15,99s! Ještě dnes, když koukám na video, mám husí kůži. Z těch individuálních posunutí osobáčku na stovce, vítězství v soutěži o nejrychlejšího proudaře a samozřejmě pár nových patnáctek na proudu do sbírky včele s druhým nej časem Extraligy 15,54s . Zklamáním byla všechna zbytečná NP v Extralize a největší asi závod ve Velkých Hošticích.

Jaké jsou tvoje cíle pro nadcházející sezónu

Odběhat celou Extraligu ČR v PÚ za ladies Chrášťany (pokud bude bedýnka a nějaký ten osobáček, bude to skvělý) máme úplně nový tým, takže jsem zvědavá, jaknám to spolu půjde. Velkou změnou pro mě určitě bude moje nové působiště a to tým Chválenic. S těmi pro mě bude pro mě obrovská výzva začít (znovu) kariéru stovkařky, odběhat s nimi Český pohár, Západočeskou hasičskou ligu a především postup na MČR (tentokrát ne Ústecký ale Plzeňský kraj), no bude toho dost. Ve stovkách navážu na dorostenecká léta, ale jako stovkař samouk mám vžitých plno chyb, takže vlastně začínám od začátku. Stovkám se letos chci věnovat hodně, moc se na to těším, ale nedokážu se vzdát mé srdeční záležitosti a tou je Extraliga a klouzání po kolenou pro patnácky!

Jak se momentálně připravuješ

Svědomitě . Oproti předchozím sezónám. 2 týmy = 2 tréninky. 1-2x týdně trénink v atletickém tunelu – stovky a atletika, 1x trénink v hale – útok + florbal (když to stihnu), 1x týdně posilovna, 1x týdně bazén, a když nejsem líná tak se jdu proběhnout někam dál. Jinak občas se jdu vyřádit na fitbox a nastupuju jako lyžařská instruktorka v lyžařské škole. Takže pohybu je dost.

Jaké máš přes zimu podmínky k tréninku a co bys doporučila ostatním.

Oproti jiným sezónám výborné. Velkým přínosem pro mě je možnost navštěvovat atletický tunel v Plzni a možnost chodit trénovat na hasičské stanice v Plzni. V Chrášťanech na jaře vyběhneme na úplně nové „útokové“ hřiště s novými terči, takže lepší už to snad být nemůže J . Ostatním bych asi doporučila, ať trénují podle svých možností a schopností, a hlavně aby nepodceňovali regeneraci a výživu při sportu.

 Máš nějakého tréninkového parťáka, nebo jsi samostatná jednotka

Přiznávám jsem hroznej individualista. Tak parťáka mi dělá samozřejmě Milan (Netrval-pozn.red.). Ovšem když jdeme spolu trénovat, končí to hádkou (jsem dost vzteklá když mi něco nejde). On stovkař, já „útokář“, každý jsme z jiného prostředí , on se pohybuje mezi stovkařema a repre, a já zase v prostředí Extraligy a lig v PÚ, takže každý rozumíme tomu svého. Ale navzájem se opravujeme a pomáháme. On mi teď dost pomáhá v mých stovkařských začátcích, a já, přesto že je výborný proudař, mám výhrady k jeho záklekům a sestřikům J . Do posilky chodím sama, s Oťasem nebo s Mattym z Únětic, ale to děláme spíš hovadiny a závodíme, kdo zvedne víc. Trénovat na útok chodíme celé Chrášťanské družstvo včele s trenérem Vaškem Maderákem do haly v Třebenicích. Na stovky s holkama z Chválenic včele s trenérem Karlem Nolčem, nebo s klukama z Plzně.

Všem bych chtěla poděkovat za pomoc a cenné rady.