Tomáš Vlček: K požárnímu sportu mě v dětství přivedli rodiče
Během zimní přestávky jsme oslovili některé závodníky, kteří zaznamenali úspěchy na mezinárodní scéně v dorostenecké kategorii. Dnes ale o nich moc není slyšet. Jak se mají? Co dělají? Zjistíte v následujících rozhovorech.
Proč jsi skončil s požárním sportem?
S požárním sportem jsem skončil z důvodu studia na vysoké škole. Chodím na vysokou školu do Prahy a trávím zde spoustu času, a tím se mi změnil celý životní styl a na požární sport najednou nebyl čas. Později trochu chyběla i potřebná motivace k tréninku.
Jakého úspěchu si nejvíce vážíš?
Za největší úspěch považuji zisk titulu mistra světa na 100m s překážkami na MS 2013 v Podolsku. A také celkové vítězství v družstvech naší reprezentace na 
zmiňovaném mistrovství světa.
Je něco co tě mrzí, že nezávodíš?
Ze všeho nejvíce mě mrzí to, že se už nesetkávám tak často s kamarády, které jsem dříve poznal když jsem jezdil po celé republice po závodech.
Uvažoval jsi o návratu?
O návratu jsem uvažoval už několikrát. Hlavní roli, ale stále hraje škola, kde mi zbývají ještě necelé 2 roky na magisterském studiu. A právě poté až dokončím školu jsem měl v plánu, že se k požárnímu sportu opět vrátím.
Jak jsi přišel na PS?
K požárnímu sportu mě v dětství přivedli rodiče. Hlavně táta, který je také dobrovolným hasičem. Maximálně se mi věnoval, absolvoval se mnou vždy zimní přípravu, jezdil se mnou na závody a poskytl mi podmínky k trénování jako nikdo jiný. Mimo jiné mi na zahradě nechal postavit i cvičnou věž.
Jaké máš vzpomínky?
Vzpomínky mám z větší části dobré. Během těch několika let, co jsem byl v reprezentaci 
jsem poznal spoustu dobrých kamarádů z celé republiky. Velmi rád vzpomínám na závodění s hasiči z Bludova a s týmem reprezentace. Také mám i špatné vzpomínky a to z mých zranění, která mě provázela. Kvůli zranění jsem bohužel přišel i o MS v Petrohradu.
Co se ti stalo?
Týden před mistrovstvím světa jsem na závodech špatně došlápl při seskoku z bariéry a byl z toho těžký výron v kotníku.
Sportuješ?
Ano pořád aktivně sportuji. Jezdím na kole, stále běhám, hraju tenis a badminton, zvlášť badminton mě teď hodně nadchl a chodím ho hrát poměrně často.
Co děláš teď?
Jak už jsem zmiňoval ještě studuji a také pracuji v jedné z tátových firem, která vyrábí věci pro požární sport ať už jsou to kladiny, bariéry a nebo hadice, které mám na starosti. Takže s požárním sportem jsem zas tak neskončil, i když se mu teď věnuji z jiné strany. A když vidím na nějakých závodech sportovce, kteří mají naše hadice, mám z toho vždy upřímnou radost.
Děkujeme za rozhovor
