Už jen necelý měsíc zbývá do mistrovství světa v Ruském Saratově. Dorostenci a dorostenky loni vybojovali 2x třetí místo a letos by rádi medailové příčky obhájili.
Reprezentační týmy dorostenců a dorostenek prochází každoročně největší obměnou. Jak letos probíhal výběr a příprava? Na to jsme se zeptali jednoho z trenérů, Radima Juřeny.

Letos poprvé zkoušíme nový model přípravy. Každoročně jsme měli výběr do reprezentace v září či říjnu a od prosince se najíždělo na soustředění. Zhruba každý měsíc bylo jedno s tím, že jsme kolektiv postupně zužovali, až nám zbyla finálová dvanáctka, potažmo devítka. Reprezentace byly rozděleny na dorostenky a dorostence, kde každá měla své trenéry. Nynější jsme najeli na systém pořádání víkendových kempů (od ledna do dubna). Pro účast na těchto kempech bylo nutné splnit jedno z výkonnostních kritérií na stovce či na věži, které jsme pro dané kategorie vypsali. Kempy se konaly v Ostravě, Pardubicích a Plzni. Účastníkům se věnovali převážně reprezentační trenéři, kteří se snažili odstraňovat chyby v individuálních disciplínách a dávali rady, jak postupovat při tréninku.

Na základě výsledků ze závodů na věži a běhu na 100m, jsme pak v květnu vytvořili širší reprezentaci a v červnu ji zúžili na 12 člennou. Na rozdíl od předchozích let je nyní reprezentace společná, tudíž trenéři se věnují jak dorostenkám, tak dorostencům zároveň. Na soustředěních pilujeme převážně kolektivní disciplíny, tzn. požární útok a štafetu 4x100m. Jelikož je reprezentace společná, bylo by na dlouho vypisovat všechna jména širší nominace. Na příštím soustředění, které začíná 13.srpna, se už všichni dozvědí finálovou podobu týmu dorostenců i dorostenek, která nás v září odletí reprezentovat na MS do Saratova.

Jaký bude klíč pro konečný výběr týmu na MS? Jak velkou roli budou mít v konečné nominaci výsledky ze závodů v celé sezóně (např. v ČP) a nebo během MČR, případně nakolik vše může ještě změnit aktuální forma  během posledních týdnů?

Klíčem pro konečný výběr týmu budou samozřejmě výsledky z individuálních závodů. V případě vyrovnanosti bude bez pochyby rozhodujícím faktorem využitelnost závodníka či závodnice v kolektivních disciplínách. Těch kritérií, podle kterých se rozhodujeme, je ale podstatně více. Není to jen o výkonech, podaných během roku, ale i o kolektivním přístupu, chování, psychice a v neposlední řadě zdravotním stavu závodníka.

Česko se prezentuje jako útoková velmoc, ale v posledních letech to není úplně disciplína o kterou by se mohla reprezentace opřít. Třeba loni útok rozhodoval o konečném pořadí na stupních vítězů a naši kluci mohli být klidně mistry světa, ale díky vítězství Kazachstánu spadli až na třetí místo. Co s tím?

Souhlasím. Tyto státy, stejně jako my pochopily, že v mládežnických kategoriích jsou v individuálních disciplinách daleko za výkony závodníků Ruska či Běloruska, takže se začaly více upínat na požární útok, jehož provedení není jen o rychlosti a dynamice, ale především o sehranosti týmu. To znamená, že konkurence v této disciplíně je a bude čím dál větší a budou zde rozhodovat jen drobné nuance v provedení, tak že rozdíly mezi družstvy jsou kolikrát jen v řádu desetin sekundy.

My se snažíme z kolektivek samozřejmě taky vytěžit maximum, ale mnohem více nás nyní trápí prudký pokles výkonnosti v individuálních disciplínách v porovnání s předešlými lety. Ano, může to být generací, ale mnohem více se přikláním k tomu, že závodníci ve svém volném čase podstatně méně trénují než tomu bylo dříve, neboť mají malou konkurenci.

Co vaše svěřence ještě poslední měsíc před odjezdem na MS čeká?

Poslední měsíc nás čeká ještě minimálně jedno soustředění, kde už budeme jen tak dolaďovat poslední detaily v kolektivkách a stupňovat formu k vrcholu sezóny, jímž je zářijové MS v Saratovu.

Za všechny fanoušky přejeme oběma družstvům hodně štěstí a přejeme, aby jste při návratu z Ruska řešili jen samé příjemné starosti a to jak dopravit letadlem domů cenné trofeje

Karel Švéda

V sobotu 29. února se od devíti hodin dopoledne proměnila tělocvična na hasičské stanici v Příbrami v dějiště sportovních soubojů při třetím ročníku halové soutěže ve výstupu do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku. Soutěž připravil Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje ve spolupráci se Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska a Hasičským sportovním klubem Příbram

Letos se do soutěže přihlásilo celkem 24 mužů a 9 žen. Ve startovní listině se objevilo také kvarteto profesionálních hasičů ze slovenského Popradu, což dalo mítinku mezinárodní nádech. V základním kole předvedl každý z účastníků tři pokusy a do finálové části pak postoupilo nejlepších 16 mužů a 8 žen. O konečné umístění se bojovalo vyřazovacím způsobem formou pavouka, kdy o nasazení rozhodoval čas z kvalifikace.

Mezi ženami potvrdila roli favoritky držitelka putovního poháru z úvodního ročníku Kamila Bartošková z SDH Horní Cerekev, která postoupila do druhé části z prvního místa. Ve finále pak prokázala svoji suverenitu vítězstvím nad Veronikou Krpcovou z SDH Oprechtice, která tak obhájila pozici „věčně stříbrné“ závodnice z předchozích dvou ročníků. Bronzovou příčku obsadila Kateřina Vébrová, reprezentující sbor dobrovolných hasičů z Úněšova.

Finále o putovní pohár mužů bylo soubojem dvou borců z HZS Moravskoslezského kraje, ve kterém Jan Vyvial porazil svého lehce chybujícího kolegu Pavla Krpce. V rozběhu o třetí příčku zvítězil Tomáš Daněk z HZS hl. města Prahy, když zdolal výborného slovenského závodníka Mariána Rerka z HaZZ Poprad. Kuriozitou finálové části byl Daňkův čtvrtfinálový souboj s Patrikem Kliglem z HZS Královéhradeckého kraje o postup mezi čtyři nejlepší, který skončil na setinu stejně a musel se opakovat, neboť postoupit mohl pouze jeden z nich.

Na závěr byly v obou kategoriích vyhlášeny také nejlepší výkony. V ženské kategorii se o něj časem 7,68 s postarala ve čtvrtfinálovém běhu Kamila Bartošková, když za rekordem soutěže Šárky Jiroušové (SDH Poniklá) z loňska zaostala o šest setin sekundy. Cena pro nejrychlejšího muže putuje na Slovensko zásluhou Mariána Rerka, který tak z Příbrami nakonec neodjel s prázdnou. V tomto případě ale rozhodoval druhý nejlepší pokus, protože stejný čas 13,62 s jako Rerko zaznamenal i Pavel Krpec. K vyrovnání rekordu Příbramské věže Vladislava Filipa z HZS Středočeského kraje z prvního ročníku však chyběly tři setiny sekundy.

Z obou dnů připravujeme reportáže, tak se už máte na co těšit.