V individuálních disciplínách až na malé výjimky vládnou ženské kategorii Ruské závodnice. Na stovce se s nimi může měřit snad jen Šárka Jiroušová, na věži je jejich velkou soupeřkou Běloruská reprezentantka Viktoria OSIPOVA, která má doma mimo jiné zlatou medaili ze závodu na věži ve Villachu 2017 a na šampionátech MS v Banské Bystrici a v Izmiru vybojovala v téže disciplíně stříbro.

Viktorie, řekni nám něco málo o sobě

Narodila jsem se ve Vitebsku a tady i žiju a pracuju na pozici telefonního operátora tísňové linky

Родилась я в городе Витебске, Республика Беларусь, живу и работаю тоже здесь в Витебском городском отделе по чрезвычайным ситуациям на должности радиотелефониста

Jak ses vlastně k požárnímu sportu dostala?

Začala jsem v roce 2014, když jsem ještě byla na škole. Tenkrát se u nás s požárním sportem u děvčat začínalo. Spolužák, který se tomu věnoval mi nabídnul, abych to vyzkoušela. Souhlasila jsem, přišla, vyzkoušela a hned se mi to zalíbilo. Tak jsem u toho zůstala. Žádný jiný sport nedělám, tyhle tréninky mi úplně stačí.

Пожарным спортом я начала заниматься в 2014 году, когда училась в школе, обучалась я в профильном классе. Тогда только первый год собирали девушек. Одноклассник занимался пожарным спортом, предложил пойти попробовать позаниматься, я согласились, пришла, попробовала, мне понравилось, решила продолжать. Кроме пожарного спорта ничем не занимаюсь, хватает этих тренировок)

Co děláš teď přes zimu?

Momentálně se chystám na nadcházející sezónu, každý den dvoufázově. Taky jezdím na soustředění Běloruské reprezentace, kde trénujeme společně. Zde věnujeme velkou pozornost speciálním cvičením na věži i na stovce a samozřejmě taky pracujeme na fyzičce.

Сейчас у меня подготовка к 2019 сезону, тренируюсь каждый день по две тренировки на дню. Постоянно выезжаю на на сборы, там мы тренируемся сборной командной Беларуси.
На тренировках большое внимание уделяем специальным видам, башне и стометровой полосе, и конечно занимаемся обще физическими упражнениями

A jaký máš plán pro nadcházející sezónu?

V roce 2019 mě čekají dva Běloruské šampionáty, zimní a letní, Dále pak Mistrovství světa v Saratově a několik závodů oblastního významu. Možná ještě přijdou i nějaké mezinárodní starty, ale to se ještě ukáže.

B 2019 году, на данный момент, что я знаю, у меня два чемпионата республики, зимой и весной, и чемпионат мира, еще есть промежуточные старты такие как областные соревнования. Возможно еще удастся попасть на какие-то международные старты

Co tě na požárním sportu baví?

Hlavně se mi líbí ta nepředvídatelnost. Je to hodně technicky náročný sport na rozdíl od atletiky, kde jen odstartuješ a běžíš. Tady jsou na dráze různé překážky, které je potřeba zvládnout. Za druhé je to různorodost. Jsou tady bariéry, kladiny, rozdělovače, nebo třeba štafeta. Ta je pro mě nejzajímavější. A za třetí je to parta, která od tebe očekává ještě víc odpovědnosti a oddanosti.

В пожарном спорте мне нравится во-первых непредсказуемость, очень технически сложный спорт не так как в лёгкой атлетике, стал и пробежал, тут еще у тебя помимо бега есть препятствие на дорожке. Во-вторых зрелищность, столько всего необычного, заборы, бумы, разветвления, чего стоит эстафета, неверное как по мне самый зрелищный вид из всех))и в-третьих конечно же работа в команде, которая требует от тебя еще большей собранности и ответственности

Jaké máš pro rok 2019 cíle?

Cíle? Těch je hodně. Určitě chci běhat, běhat líp a rychleji a být ještě lepší. Základním cílem jsou nová vítězství, nové rekordy ať už osobní, nebo národní. Bylo by pěkné kdyby i světové

Цели на 2019 год у меня много, естественно хочется бежать, бежать хорошо и быстро, быть лучшим.
Основные цели это новые победы и новые рекорды личные и республиканские, и конечно же мировые

Na závěr…popřála bys něco fanouškům?

Chtěla bych všem popřát aby se nikdy nevzdávali a vždy šli za svými cíli bez ohlížení se nalevo napravo.

Фанатам пожарного спорта хочу пожелать, никогда не задаваться и всегда идти к своей цели, не смотря не на что.

Děkuji za rozhovor

Karel Švéda

Co tě přimělo k něčemu takovému jako je hasičská televize. 

Nějak se to vyplynulo postupem času samo. Začali jsme tím, že když se objevila možnost internetu (mladí se zeptají, kdy to bylo, protože svět bez tohoto nástroje nepamatují). Tak jsme s kamarádem vyrobili jednoduché stránky sboru. Na ně jsme dali pár fotek a bylo. Postupně jak jsem si koupil první digitální foťák, 1Mpix asi za 15 tisíc. A tak jsme tam začali dávat těch fotek víc. Po pár letech jsem se od foťáku propracoval k první digitální kameře na kazety, tak jsme pak na konci sezóny koukali na všechno co jsme natočili. Později si kamarád všechno tohle vzal domů a asi po měsíci to měl sestavené asi do 90minutového sestřihu s hudbou – to bylo fakt suprový. Dnes se tomu smějeme, ale fakt to tak bylo…

Snad každý fanoušek požárního sportu tě zná jako výborného moderátora. Absolvoval jsi nějaký kurz rétoriky?

Žádný kurz jsem neměl, jen hodně čtu a sleduju televizní přenosy. Postupně jsem se přistihnul, že místo toho abych sledoval zápas a dění na hřišti, tak sleduju z jakého místa co zabírá která kamera a o čem v kterou chvíli moderátoři mluví…to jsou moje kurzy. Snažím se být nejednostranně zaměřený, takže sleduju hokej, fotbal, florbal, tenis, motorismus, cyklistiku. V zimě biatlon nebo akrobatické lyžování. Třeba takový pan Robert Bakalář…to byla vysoká škola rétoriky – vydržet komentovat 6-7 hodin přímého přenosu Tour de France, kde závodníci 6 hodin šlapou do pedálů a pořád mít o čem mluvit…to je fascinující. Myslím, že moderátor, nebo komentátor udělá polovinu toho, jestli se lidi na akci vydrží, nebo nevydrží dívat.

Myslím si, že hodně čtenářů by zajímalo, kde jsi vzal tolik zajímavosti o požárním sportu.

Požárnímu sportu se věnuju už od “minulého století” :D. a sem tam si něco pamatuju, takže pak je ve vzpomínkách z čeho lovit. Samozřejmě taky mám nějaký archív výsledků, tak hlavně před mistrovstvím si ty nejlepší připomenu.

Vlastně ty jsi taky závodil. Zkus nám o tom něco říct.

No závodil… :). Dodnes jsem členem SDH Kolšov a za mé éry jsme byli na špici okresu Šumperk a jako jedni z mála jsme tehdy jezdili i na závody mimo okres. To ještě neexistoval nějaký Český pohár, nebo Extraliga. Ale měřeno dnešním pohledem jsme třeba byli třetí na Leninovi, nebo třetí na tehdy prestižních závodech v Karolince, kam také jezdilo kolem 200 družstev. Byl jsem na rozdělovači a postupně jsem se posunul na béčka, ale několikrát jsem byl i na savicích nebo na koši. Můj poslední závod jsem běžel levý proud s průlezem plotku a sestřikem ze třímetrového žebříku

Dosáhli jste někdy nějakého vysokého umístění?

S Kolšovským družstvem jsme byli u zrodu Velké ceny okresu Šumperk, kterou jsme několikrát (asi 5x) vyhráli. Taky jsme byli druzí na krajském kole PS a postup na republiku nebyl vůbec daleko. Tehdy se ještě nesestavovaly okresní a krajské výběry, ale každý sbor jel s tím, co měl doma. My jsme tehdy vůbec nepočítali s nějakou účastí na kraji, takže i kluci měli na tento termín různě naplánované dovolené, tak jsme na tom kraji ani nebyli v nejsilnějším složení.

Jestli se nepletu, tak v roce 2011 družstvo dorostenek z Kolšova vyhrálo titul na republice. Měl jsi na tom nějaký podíl?

Tohle družstvo jsem postupně začal budovat asi 4 roky před tím titulem. Postupně jsme byli 11., 10., 4. Pak jsem se odstěhoval za prací do Prahy a družstvo převzali Michal Chládek s Petrou Hejlovou a pod jejich vedením se titul zrodil.

Taky máš blízko k reprezentaci dorostu. Jak probíhá příprava Mistrů světa z tvého pohledu?

Fascinuje mě, jaké pokroky dokáží kluci během jednoho jediného roku udělat. Myslím, že od prvopočátku je tam perfektní parta lidí, která jde jasným směrem. Úplně od začátku je u toho Jenda Vráblík, který by sám mohl určitě ještě závodit na vrcholné úrovni, ale jeho baví spíš vše co umí, předávat klukům. A kluci i když si občas zaremcají, tak ho berou. Před dvěma roky do party myslím perfektně zapadnul Radim Juřena, který jako bývalý atlet taky má klukům co předat. No a teď tým rozšířil i Kája Ryl, který je pro většinu kluků vzorem na věži.

Ale vrátíme se zpátky k televizi. Mohou letos diváci těšit nějaké novinky?

Každou sezónu se snažíme nějaké novinky rozjet. Problém je s tím, že narážíme hlavně na finanční bariéru, protože spousta věcí se dá udělat nadšením a na koleně, ale pro další věci je potřeba to i nějak finančně posunout víc. Už třeba jen proto, že dřív se všechny věci plus štáb vešel do osobáku. Dnes, když máme tři kameramany, střihače, komentátora, grafika, “ajťáka” plus spoustu kufrů a kabelů, tak už nám pomalu ani dodávka nestačí. Ale diváci se těšit určitě můžou

Bude nějak soutěž pro diváky?

Podařilo se nám zajistit spoustu drobných cen na různé divácké soutěže, takže na ty se určitě dostane hned od prvních přenosů. Chystáme soutěže jak pro diváky u obrazovek, tak pro ty přímo na místě. Takže sledujte náš Facebook a sledujte vysílání a buďte aktivní.

A na závěr, bude letos nějaký nový merch?

Také v této oblasti nějaké novinky chystáme. Jsme rádi, že se fanouškům naše věcičky líbí a že si je kupují. Mimo jiné nám to třeba pomůže zaplatit benzín při našich cestách za nimi a nebo našetřit na nějakou kvalitnější kameru, nebo něco jiného. Tímto všem moc děkuju a vzkazuju, ať se těší na letošní sezónu a ať nás sledují

Děkuji za rozhovor.

Adam Mráček