Malý postavou, velký svým závodnickým srdcem. Na stovce už vyhrál X-flame pohár, Český pohár jak v dorostu, tak v mužích. Letos svoje vítězství obhájil, zvítězil na dorosteneckém MČR a dokonce byl i ve finále stovky MČR mezi muži. Třešničkou na dortu byl ale titul mistra světa v Ostravě – ovšem na věži. Řeč je o Danielu Klvaňovi z Oznice.

Danku, hned na začátku se tě zeptám. Jak ses dostal k požárnímu sportu?
Přivedli mě k němu kamarádi, se kterými jsem strávil šest let v mládežnických kategoriích a s některými jsem dále pokračoval i v dorostencích.

Pamatuješ si ještě na svojí první šedesátku?
No, moc už si ji nepamatuji, abych se přiznal, ale vím, že to bylo v Olomouci v roce 2007. Běžel jsem tam za přípravku a obsadil asi 26. místo.

Jak probíhaly Tvoje tréninky dříve a jak dnes?
Dříve, když jsem závodil za mladší žáky, tak jsme trénovali vždy alespoň dva dny v týdnu a o víkendech jsme jezdili na závody. S příchodem do starších jsme trénovali už víckrát do týdne. Většinou se trénovalo pořád to samé jako u mladších žáků a to šedesátky, útoky a štafety dvojic. Od roku 2012 si mě trenéři vybrali do dorostenecké reprezentace a ty tréninky se začaly hodně měnit. Začínal jsem více trénovat stovky a výstup na cvičnou věž, takže jsem kloubil tréninky reprezentace a starších žáků. Postupem času toho bývalo víc a víc, ale nikdy jsem neodmítl běžet za starší žáky, když jsem mohl, protože běžet za svoje SDH a reprezentovat ho je pro mne velká čest a je to nejvíc jak se tomu sboru můžete za to vše, co pro vás dělají a za tu práci, odvděčit. A teď trénuji skoro jako každý sportovec co je členem reprezentace. Nyní je to zimní příprava, běhání, a když je dobré počasí, tak co nejvíc věže. Na jaře se vrhnu na stovky a dále začnou zase nácviky kolektivních disciplín jako jsou štafety a útoky mužů.

Co bylo pro tebe cílem ve tvých začátcích?
Jako malý jsem asi moc cílů neměl. Postupem času, když jsem byl starší, tak to byla vidina postupu na mistrovství republiky dětí a dostat se do reprezentace dorostu a poté i  mistrovství České republiky dorostu. V reprezentaci to byla určitě účast na mistrovství světa a chtěl jsem se pořád zdokonalovat. To by bez trenérů z reprezentace a mého sboru nešlo, takže za to jim patří velké díky.

Letos přestupuješ do mužské kategorie. Bude to pro tebe velký rozdíl?
Určitě bude větší konkurence a budu v kategorii s těmi nejlepšími muži v republice. Jsem rád, že jsem se dostal do reprezentace mužů, kde se můžu od těch nejlepších učit a budu rád, když mi ukážou, kde dělám ty největší chyby a pomůžou mi je odstranit.

Dal sis do nového roku nějaké předsevzetí?
Ano, jedno mám a to, že můj cíl není byt lepší než kdokoliv jiný, ale být lepší než jsem já sám nyní.

Každý fanoušek požárního sportu ví, že jsi jako první starší dorostenec z Čech získal zlatou medaili na věži. Zkus čtenářům popsat, jaký to byl pocit, ale i jak se ti líbila atmosféra na Černé louce a jak vypadala oslava titulu.
Pocit to byl nepopsatelný. Jsem moc rád, že jsem ho mohl prožít společně s kluky, když jsem se stal mistrem světa a sešel dolů z věže a viděl je tam jak tam na mě čekají a společně jsem oslavovali. To pro mě byla asi ta nejkrásnější chvíle v životě a přál bych to každému, kdo dělá požární sport. Atmosféra byla úžasná a to jen díky našim skvělým fanouškům, kteří nás do Ostravy přijeli podpořit a hnali nás za lepšími výkony. A k oslavám. Trošku se oslavovalo v autobuse a cestou na ubytování. Poté ještě chvilinku na večerním pokecu, který jsme mívali každý večer. Nejvíc se slavilo poslední den mistrovství. Měli jsme po věžích ještě tři důležité dny, tak jsme to nechali na poslední den.

Na závěr bych se tě chtěl zeptat. Co bys poradil mladým závodníkům?

Určitě ať to nikdy nevzdávají a jdou si tvrdě za svým snem. Ať se požárním sportem baví a užívají si všechny ty krásné chvíle, které prožijí se svými týmy, kamarády a všemi lidmi, kteří se požárním sportem baví.

Děkujeme

Adam Mráček

Zdeňka Novotná patřila zejména na stovce v dorosteneckých kategoriích v uplynulých letech téměř k medailové jistotě. Ať už to byly závody Českého poháru, mistrovství republiky, nebo mistrovství světa. Letošní rok ale vyhlásila takovým rokem oddychovým.

Hned na úvod se tě zeptám. Jak ses dostala k požárnímu sportu?

K požárnímu sportu mě dostala babička v mých 11 letech přes kamarádku, jejíž syn se už v té době požárnímu sportu věnoval.

Jaký byl tvůj první úspěch v požárním sportu?
Za můj úplně první úspěch by se dalo považovat 3. místo v běhu na 60 m s překážkami na okrskové soutěži. Bylo to v roce 2011 na Zbožnově a já nepočítala s tím, že tam poběžím. V té době jsem ani nevěděla, že něco jako šedesátky existuje. Trenér mi řekl, jak se to má přibližně dělat a já to prostě nějak odběhla. Čas si nepamatuji úplně přesně, ale bylo to něco málo přes 22 vteřin.

Co tě na požárním sportu baví?
Na požárním sportu mě baví hlavně jeho různorodost a kombinace atletiky s adrenalinem.

Studuješ Střední průmyslovou školu v Pardubicích obor Požární ochrana. Máš nějaký individuální program, abys zvládala jak školu tak sport?
Žádný individuální program nemám. Škola až na nějaké předměty není tak náročná a dá se to zatím v pohodě zvládat.

Jak probíhá tvoje zimní příprava?
Momentálně vůbec nijak. Do reprezentace jsem nešla a dávám si chvíli pauzu.

Dala sis nějaké předsevzetí na novou sezonu?
Ani ne, všechno budu řešit během sezony, až uvidím, jak na tom jsou ostatní.

Máš nějaký rituál nebo talisman před startem?
Jako talisman mám plyšáka, co jsem dostala od své kamarádky.

Jaké máš vzpomínky na Ostravu?
Jen ty nejlepší. Byl to další úžasný týden se super lidmi, za který jsem strašně ráda.

A poslední otázka. Zajímalo by mne, jak vznikla tvoje přezdívka „Zdenátor“?
To už je hodně dávno. A vlastně to není nijak zajímavý příběh. Taťka hrál jednu počítačovou hru, měl tam přezdívku Wenátor a já to prostě jen překopírovala na sebe.

Děkujeme za rozhovor

Adam Mráček

Šárko, hned na začátku se tě zeptám, jak ses dostala k požárnímu sportu?
Byla to v celku náhoda. Tým starších našeho sboru SDH Poniklá potřeboval doplnit tým jedním členem, který se jim zranil. Prostřednictvím mého bratra mne oslovili a v roce 2006 jsem měla možnost se účastnit prvního MČR Plamen v Liberci. Od té doby se to se mnou veze.

Jaký byl tvůj úplně první závod?
Co si vzpomínám, můj první závod na 100 m překážek v rámci okresního kola dorostu proběhl ve Vilémově na písčině, kde se běželo po celkem vysoké trávě, snad i přes cestu. Už si nepamatuji výsledný čas, ale byla jsem v jednotlivkyních celkově druhá za Zuzkou Mládkovou. Byl to tenkrát velký úspěch doběhnout až do cíle.

Vzpomínáš na něj ráda?
Vzpomínám na něj ráda. Kde jinde se má člověk naučit závodit a koordinovat tolik pohybů, které obnáší disciplína 100 m př., než na malých rodinných závodech, kde fandí jeden druhému a lidi se tím hlavně baví.

Jak probíhaly tvoje tréninky dříve?
V rámci školy, sportovního gymplu v Jilemnici, jsem trénovala systematicky 4 – 5x týdně a účastnila se různých atletických závodů. Z čehož jsem těžila a těžím v požárním sportu.

A jak teď?
Strukturu tréninků jsem v podstatě nezměnila, jen z časových důvodů je problém trénovat tak často. V zimě rozvíjím fyzičku a v sezóně piluji techniku a udržuji rychlost.

Jakou máš zimní přípravu?
V zimě jezdíme jednou týdně do Jablonecké haly a pak využívám kopečků a rovinek v naší vsi. Občas vytáhnu běžky nebo si jdu pinknout volejbal.

Když se podíváme na tvou velkou škálu úspěchů, kterého si nejvíce vážíš?
Za svůj největší úspěch považuji překonání šestnáctkové časové hranice (15,89 s) v letošním závodě Českého poháru v Pískové Lhotě. Trošku mě mrzí, že můj vrchol sezony přišel trošku pozdě, ale o to víc mě to motivuje do další sezony, v které chci zlepšit techniku, která mě ještě brzdí.

Když se řekne mistrovství světa v Ostravě. Co se ti vybaví? Jaké máš vzpomínky?
Jak už to bývá, na domácí půdě se každý snaží ukázat v co nejlepší světle a předvést skvělé výkony. Bohužel se nám příliš nedařilo a vybrali jsme si smůlu, kde jsme mohli. Nakonec třetí celkové místo pro nás bylo odměnou po náročném týdnu. Na Ostravu vzpomínám ráda, zažili jsme veselé chvilky s naším maskotem Vendelínem i s trenéry. Osobně jsem byla šťastná za to, že jsem se po nesnázích nakonec dostala na stovce do finále, ve kterém se to ruskými závodnicemi jen hemžilo a vybojovala druhou pozici.

A celkově, jak bys shrnula sezonu 2016?
Jako každá jiná sezona byla velmi pestrá. Začala tradičně halou a skončila zdařilou Pískovou Lhotou. Osobně tuto sezonu považuji za veleúspěšnou. Moc si cením stříbrné medaile z MS a vylepšení národního rekordu na MČR V Brně (15, 97 s) a zároveň následného zlepšení v Pískové Lhotě (15, 89 s). Nejvíce mě těší právě posuny v časech. Pořád věřím, že mé schopnosti nejsou zcela vyčerpány.

Děkujeme za rozhovor

Adam Mráček