Zdeňka Novotná patřila zejména na stovce v dorosteneckých kategoriích v uplynulých letech téměř k medailové jistotě. Ať už to byly závody Českého poháru, mistrovství republiky, nebo mistrovství světa. Letošní rok ale vyhlásila takovým rokem oddychovým.

Hned na úvod se tě zeptám. Jak ses dostala k požárnímu sportu?

K požárnímu sportu mě dostala babička v mých 11 letech přes kamarádku, jejíž syn se už v té době požárnímu sportu věnoval.

Jaký byl tvůj první úspěch v požárním sportu?
Za můj úplně první úspěch by se dalo považovat 3. místo v běhu na 60 m s překážkami na okrskové soutěži. Bylo to v roce 2011 na Zbožnově a já nepočítala s tím, že tam poběžím. V té době jsem ani nevěděla, že něco jako šedesátky existuje. Trenér mi řekl, jak se to má přibližně dělat a já to prostě nějak odběhla. Čas si nepamatuji úplně přesně, ale bylo to něco málo přes 22 vteřin.

Co tě na požárním sportu baví?
Na požárním sportu mě baví hlavně jeho různorodost a kombinace atletiky s adrenalinem.

Studuješ Střední průmyslovou školu v Pardubicích obor Požární ochrana. Máš nějaký individuální program, abys zvládala jak školu tak sport?
Žádný individuální program nemám. Škola až na nějaké předměty není tak náročná a dá se to zatím v pohodě zvládat.

Jak probíhá tvoje zimní příprava?
Momentálně vůbec nijak. Do reprezentace jsem nešla a dávám si chvíli pauzu.

Dala sis nějaké předsevzetí na novou sezonu?
Ani ne, všechno budu řešit během sezony, až uvidím, jak na tom jsou ostatní.

Máš nějaký rituál nebo talisman před startem?
Jako talisman mám plyšáka, co jsem dostala od své kamarádky.

Jaké máš vzpomínky na Ostravu?
Jen ty nejlepší. Byl to další úžasný týden se super lidmi, za který jsem strašně ráda.

A poslední otázka. Zajímalo by mne, jak vznikla tvoje přezdívka „Zdenátor“?
To už je hodně dávno. A vlastně to není nijak zajímavý příběh. Taťka hrál jednu počítačovou hru, měl tam přezdívku Wenátor a já to prostě jen překopírovala na sebe.

Děkujeme za rozhovor

Adam Mráček

Dana Butulová má letos za sebou průlomový rok. Čyřiadvacetiletá závodnice z Poniklé pracuje jako kosmetička a požární sport je pro ni zábavou. Letos kromě zlepšených osobních rekordů a medaile z mistrovství republiky si dovezla i medaili z mistrovství světa. Původně bronzovou, ta ale bude nakonec stříbrná.

Ještě jednou se vraťme k letošnímu MS. Bylo tvé první a zároveň hned medailové. Jak jsi to všechno vnímala?

Mé pocity byly smíšené a strašně jsem se těšila. S holkama jsme se sice vídaly na soustředěních, známe se ze závodů, ale tohle bylo něco jiného. Po skončení mistrovství jsem byla plná euforie a těšila jsem se hlavně na shledání se svou rodinou a přáteli, kteří mě podporovali po celou dobu.

Čtvrt roku po mistrovství přišla zpráva o dopingu vítězné ruské závodnice. Jak se na to teď s odstupem času díváš a změnilo se tím pro tebe něco? Jsi ráda za dodatečnou stříbrnou medaili, máš znovu radost, nebo už si to prostě nevychutnáš takhle zpětně?

Samozřejmě radost mám velikou, ale beru to spíš jako fakt. Atmosféru na mistrovství a tu radost po doběhu do cíle už mi nikdo nevynahradí.

Jak bys zhodnotila právě skončenou sezónu? Co pro tebe bylo nejtěžší?
V uplynulé sezóně bylo asi nejtěžší skloubit a časově sladit jak život osobní a pracovní, tak tréninkovou přípravu a samotné závody, kterých letos bylo opravdu hodně. Hodnotím ji velmi kladně, ačkoli v některých případech chybělo trochu toho štěstíčka a výsledek mohl být ještě malinko lepší.
Poprvé jsme letos odjezdily celý seriál Extraligy HVP v požárním útoku, kde jsme získaly se Špuntorkami z Jinolic krásné stříbrné umístění v celkovém hodnocení.
Velkým úspěchem byl také loňský titul na MČR v Liberci, který byl historicky první pro SDH Poniklá.

Na který závod letos vzpomínáš nejraději a proč?
Rozhodně na semifinálový běh v Ústí. Nevěřila jsem svým uším, když jsem slyšela čas 16:23. Do cíle za mnou přiběhl můj kluk a hned za ním celý tým a všichni mi gratulovali.

Naopak, který závod bys letos nejraději vymazala a proč?

Vymazala bych stovky v Ostravě, na kterých jsem nebyla.

Jak dlouho se věnuješ PS a jak ses k tomu dostala?
Ke sportu všeobecně mě vedli rodiče už jako malou. U nás v Poniklé za mého dětství byli hasiči kroužkem zábavy, přátelství a úspěch, potažmo dobrý výsledek, byl spíše tou přidanou hodnotou, ne samozřejmostí.

Dělala jsi i jiný sport, nebo současně se i věnuješ nějakému jinému sportu

Jako malá jsem hrála i fotbal, který mě moc bavil, ale v páté třídě jsem se rozhodla přejít na sportovní školu do Jilemnice, kde už na fotbal nezbyl čas. Na škole jsem se pak věnovala běhu na lyžích a poté i atletice. Aktuálně dělám prostě to, co mě baví.

Máš nějaký svůj sportovní vzor?

Vzor, ten úplně nemám. Před každým závodem mám většinou svůj flow, kde si říkám: „Nepo*er se, prostě to udělej, umíš to!“

Jaká máš svá osobní maxima v PS?

No, myslela jsem si, že jsem předvedla své maximum na mistrovství republiky v Ústí nad Labem, ale na MS v Rusku jsem šokovala i sama sebe Ve finálovém běhu jsem zaběhla čas 15:87 s, to je nyní můj osobní rekord, a stačilo to (teď už) na celkové druhé místo.

Co tě na požárním sportu vlastně nejvíc baví?

Hlavně to, jak je kolektivní. Pocity z výsledku nejsou jen vaše, ale celého týmu. Jste jako jeden, máte stejný cíl, to je na tom to dokonalé. Nicméně tento sport je velmi pestrý, nejde jen o rychlost, jde i o šikovnost a zručnost, to mě na tom baví.

Jak probíhá tvoje příprava? Jednak celoročně a jednak jak třeba vypadá takový tvůj běžný den.

Noo, to je teda otázka pro mě Jako kosmetička jsem závislá na lidech, takže to s časem není úplně jednoduché. Nicméně, tento rok jsem tomu dávala jako nikdy. V zimě proběhla i víkendová soustředění, kde jsme se věnovali hlavně výstupu na věž. Tahle disciplína pro mě byla úplnou novinkou. Od ledna máme každý pátek možnost chodit trénovat do atletické haly v Jablonci. Takže zkráceně, má příprava začíná až v lednu, po každé sezóně potřebuji pořádně vydechnout, abych měla chuť se do toho znovu opřít

Už loni jsi začala stoupat výsledkovými listinami, ale letos byl ten průlom markantní. Co se stalo, co jsi změnila?

Hlavní změna u mě nastala asi v době, když se můj status změnil ze svobodná na zadaná. Mám vedle sebe člověka, který má spoustu zkušeností a cit pro detail, je to takový můj partner a trenér v jedné osobě. Hodně mi pomáhá a je mou oporou.

Jaký máš cíl pro rok 2020 a jaký máš cíl celkově(výhledově do dalších let) ?

Chtěla bych udržet pohromadě tým v Poniklé, jelikož to jsou mé fialové střely. A samozřejmě chci na sobě dál pracovat. Uvidíme, co to přinese.

Co bys popřála fanouškům požárního sportu?

Především bych chtěla poděkovat Všem, co mi napsali a gratulovali. Tolik reakcí jsem vážně nečekala.
Fanouškům bych chtěla popřát hlavně zdraví, to nic nenahradí. A přála bych si, aby i nadále dělali náš sport pro radost, a nehnali se jen za výsledky.

Text a foto: Karel Švéda